Do Paříže za Royem Lichtensteinem, králem uměleckého popu

Poprvé se jeho ucelená retrospektivní výstava představuje v pařížském Centre Pompidou. A jak nám doporučila kurátorka výstavy Camille Morineau, nejlepší je vidět jeho Kačera Donalda a Mickeyho. Právě oni dva jsou praví předchůdci pop artu.

„Myslím, že co dělá naši výstavu výjimečnou, jsou hlavně ta nejstarší díla z 50. let, která přesně dokreslují vznik Lichtensteinova stylu. Můžeme tady vlastně vidět, jak vznikal pop art. V 60. letech pak přišel obrat a Lichtenstein interpretuje dějiny umění. Připravili jsme i takový zrcadlový sál. Je toho opravdu hodně, co lze v jeho dílech objevit,“ říká Camille Morineau, kurátorka výstavy Roye Lichtensteina v pařížském Centre Pompidou.

Expozice tak představuje díla od uměleckých začátků, až do roku 1997, kdy zemřel. Výstava pojímá na 140 děl, vidíme tady jak malby, tak ale i sochy, instalace a rytiny.

„Jedná se o vůbec první retrospektivní výstavu tohoto amerického umělce ve Francii. Před několik lety byla sice výstava v galerii Pinacothèque, která se ale věnovala jen poslednímu období. V 80. letech pak připravilo pařížské Umělecko-průmyslové muzeum expozici jeho tvorby ze 70. a 80. let, ale ta zase nezahrnovala popartové věci. Takže Centra Pompidou vlastně poprvé uceleně představuje dílo Roye Lichtensteina.“

Výstavu tvoří z jedné třetiny díla vystavená v roce 2012 v Chicagu. Větší část představují soukromé sbírky z celého světa, která jsou velice málo vystavovány.

„Roy Lichtenstein má čistě klasické umělecké vzdělání. Během 2. světové války narukoval a pak studoval dějiny umění a stal se profesorem. Jeho první díla spíš připomínala klasickou malbu. Vycházel z Picassa nebo abstraktních děl Kandinského. Když mu bylo asi tak 40 let, jeho styl se kompletně změnil. To byly vlastně začátky pop artu. Tedy stylu, jenž se zaměřoval na objekty současné kultury, které ovlivňovaly svět 60. let.

Umělci, mezi ně patřil i třeba Jackson Pollock, zobrazovali věci, které je obklopovaly, jako pneumatiky, potraviny, komiksové postavy a samozřejmě reklama. Tato témata zobrazovali novým způsobem. Proto u nich vidíme silné obrysové linie nebo používání teček, které simulují tiskařský způsob. Hojně taky užívali výrazné barvy – modrou, žlutou a červenou.

Lichtenstein má ohromný vliv a vlastně i hodně pokračovatelů, mezi umělci i grafiky. Jedním ze současných umělců, kteří vycházejí z Lichtensteinova stylu, je třeba německý malíř Gerhard Richter. Lichtensteinovo dílo je na jedné straně hodně konkrétní, ale zároveň u něj vidíme dost abstrakce a imaginace. A v tom je, myslím, velká síla jeho díla. Ve Francii patří, společně s Andy Warholem, k nejznámějším americkým umělcům. Jedním z těch francouzských, kteří přímo vycházejí z Lichtensteinova popartu, je Bernard Lavier. Toho jsme u nás představili před několika měsíci. Jeho tvorba z 80. let přímo navazuje na komiksová zobrazení podobající se Lichtensteinovu dílu,“ vysvětluje kurátorka Camille Morineau.

Centre Pompidou u příležitosti výstavy vydalo vůbec poprvé i ucelené rozhovory s Royem Lichtensteinem. Jeho retrospektivní výstava, kterou denně navštíví víc jak pět tisíc lidí, zůstává v Centre Pompidou otevřená až do začátku listopadu.