Do českých kin přichází film, ze kterého mrazí!

Rozhovor s režisérem filmu Marcinem Wronou, který byl hostem Mozaiky poté, co získal zmíněnou hlavní cenu, si můžete poslechnout zde. Jak byl tento snímek přijat v Polsku, zjišťovala Dagmar Langová:

V pořadí druhý celovečerní film 38letého režiséra Marcina Wrony je pro diváka zárukou, že se v kině nebude nudit. Polští filmoví fanoušci tento příběh z varšavského podsvětí označují jako velmi silný a s překvapivým koncem. Na filmovém serveru Stopklatka.pl se objevily názory, že snímek nutí přemýšlet, anebo dokonce, že je to nejlepší film roku 2010. I když se většina polských diváků shodla, že drama nenechá vydechnout a udržuje diváka v neustálém napětí, jak to všechno dopadne, objevily se i kritické názory. Někteří mu vytýkají scény, které jsou podle nich až příliš brutální, přestože jich není mnoho. I ti, kdo ho oceňovali, uznali, že právě kvůli těmto scénám, film určitě není pro každého.

Syrovosti příběhu pomáhá i reportážní charakter, ruční kamera a přirozené světlo. Na festivalu polských filmů Wisla režisér zdůraznil, že je pro něj velmi důležité, aby jeho snímky vycházely ze skutečnosti. A jde mu také o to, aby byly natočeny způsobem, který posílí jejich věrohodnost. Potvrzuje to nejen jeho první film Moje krev, ale také právě Křtiny. Ten byl údajně natočen na základě skutečných událostí, které se odehrály zhruba před deseti lety. A jak k tomu dodává sám režisér, život je ten nejlepší scenárista. Křtiny vypráví příběh Michaela, který vede šťastný život. Vlastní luxusní byt, daří se mu v byznysu a má krásnou ženu i právě narozené dítě. Ovšem nic není takové, jak se zdá. Dohání ho totiž jeho zločinecká minulost a členové bývalého gangu mu vyhrožují smrtí.

Přestože snímek Křtiny není zrovna obsypán cenami z mezinárodních festivalů, v Polsku vesměs sklidil příznivé kritiky. Týdeník Polityka například ve své recenzi připomenul, že většina mladých polských tvůrců si na druhém filmu vyláme zuby. Naopak Marcin Wrona podle něj svým snímkem Křtiny jen potvrdil, že je dobrým režisérem. Ocenil i zvučné dialogy a hlavně kameru Pawla Flise, která skvěle spolupracuje s herci. Deník Rzeczpospolita si zase vychvaloval, jak režisér využil tradiční poetiku gangsterských filmů, aby představil válku dobra se zlem.

Nicméně list Gazeta Wyborcza byl kritičtější. Postěžoval si, že scénář se zakládá na jen na vyhraněných protipólech: agrese versus něha, život versus smrt, loajalita proti zradě a podobně. Naopak podle něj chybí jistá civilnost či jemné nuance, které jsou v životě běžné. Podle listu ovšem průměrný divák tyto efekty hnané do krajnosti ocení. Možná i tento fakt je jedním z důvodů, proč v samotném Polsku tento nízkorozpočtový film získal jen jednu významnější cenu – Stříbrného lva na festivalu v Gdyni. Ovšem, jak již bylo řečeno, film nikoho výrazně nezklame. Napětí, které slibuje, dokládá i fakt, že režisér rozhodně netočil prvoplánově a divák se dočká mnohých překvapení. Už třeba jen proto, že ty, kdo jsou na straně zločinu, rozhodně není poznat podle vzhledu. A jak na serveru Stopklatka.pl poznamenal jeden z diváků: polský herec Adam Woronowicz coby šéf mafie hrál tak výborně, že se mu podařilo ztvárnit jednu z nejlepších záporných postav v historii polského filmu.