Divák jako hráč. V městečku Palermo zažijete příběh na vlastní kůži

„Chtěli jsme, aby diváci u nás v divadle zažili něco, co jinde nezažijí. Chtěli jsme jim vyprávět příběh jinak, než jak jsou zvyklí, a ten jiný způsob jsme objevili v larpu,“ vysvětluje režisér Janek Lesák. Postupně se tak se svým týmem dopracoval k dalšímu inspiračnímu zdroji a sáhli po klasice dětských táborů – hře Městečko Palermo, v níž se hráči sedící v kruhu snaží odhalit, kdo z nich je vrah. Ten každou noc zavraždí jednoho z obyvatel městečka a ve dne pak intrikuje, aby nebyl dopaden. V této hře zpravidla vítězí ti nejvýřečnější.

Čtěte také

Proč hrát LARPy?!

„Tato hra nám přišla nosná především proto, že je skutečně málokdo, kdo by ji neznal. Později jsme zjistili, že hru vymyslel v 80. letech minulého století Dmitry Davidoff, středoškolský pedagog pro své studenty. My jsme se inspirovali mimo jiné jejím prvotním záměrem vytvořit model společnosti, který nám může říct něco o principech jejího fungování,“ dodává dramaturgyně Natálie Preslová.

Larp jako východisko pro divadelní vyprávění

Do hry Městečko Palermo usíná se může v NoDu zapojit padesát diváků. Herní princip vychází z larpu, což je hra založená na hraní rolí – podobně jako třeba divadelní improvizace – s tím rozdílem, že v larpu je každý divákem i hercem.

Tvůrce hry Městečko Palermo usíná zajímalo, co s diváky udělá, když je vhodí do situace, ve které budou neustále balancovat mezi realitou a fikcí. „Hledali jsme princip, promocí něhož bychom mohli diváky nechat zažít příběh na vlastní kůži. Obvykle, když přijdete do divadla, tak ho můžete opustit s tím, že se vás dění na jevišti nijak nedotkne, ničím vás nezasáhne. Proto jsme hledali způsob, jak to narušit. Existuje totiž spousta příběhů a spousta zážitků, které je potřeba si prožít, protože pouhé vyprávění by v ostatních nezanechalo ten pravý dojem,“ přibližuje Lesák.

Dress code ve stylu 20's

Hra Městečko Palermo začíná ve 20. letech 20. století, což se promítlo i do samotné inscenace. Autorem scénografie je Mikoláš Zika, kostýmy pro herce vytvořila Paulína Bočková. Tvůrci vyzívají v anotaci diváky, aby přišli v dobových kostýmech, případně jim u vstupu nějaké drobnosti ochotně zapůjčují.

Novinář, jeptiška nebo barman, role určují herci

Pětice herců na začátku každého představení rozděluje přítomným divákům jednotlivé role. Každý z hráčů tak reprezentuje jednoho z unikátních obyvatel Palerma. Každá postava má svůj vlastní příběh i schopnosti a zároveň svobodu jakkoliv ovlivnit celý příběh.

Čtěte také

Jak česká divadla zkouší oslovit mladého diváka? Důležitá je touha něco sdělit, říkají dramaturgové

„Výběr závisí na kombinaci různých faktorů. Ve chvíli, kdy diváci vchází do sálu, musíme sledovat, jak na nás působí. Proto si všímáme, jestli přichází sami, nebo ve skupince, jestli působí spíš jako extroverti nebo introverti atd. Roli v tom hrají i kostýmy, tedy to, do čeho se chtějí diváci stylizovat,“ popisuje svoji úlohu jeden z herců, Jan Strýček.

Inscenace Městečko Palermo usíná pražského Divadla NoD vznikla jako pokračování projektu GAME, který tvůrci uváděli v hale Dopravního podniku města České Budějovice. Je další z řady autorských inscenačních projektů divadla NoD, které se svou formou vždy od tradiční činohry nějak liší.