Divadlem se v Česku nedá uživit, i profesionálové jsou vlastně ochotníci, míní režisér Jan Frič
Patří k předním českým divadelním režisérům, jeho loňská inscenace Bakchantky v Národním Divadle získala Cenu divadelní kritiky, přesto ale Jan Frič už rok u divadla nepracuje: „Důvodem je, že na volné noze se za současné výše honorářů nelze uživit. Musel bych dělat trojnásobek práce, než jaká se vejde do jednoho roku,“ říká v Mozaice.
„Stav českého divadla, potažmo kultury odpovídá tomu, jak si ho jako společnost vážíme. To znamená nijak. Tím pádem je ten stav naprosto katastrofální a české divadlo je nekonkurenceschopné v rámci Evropy i světa,“ dodává.
Mám plán, že jakmile přijdu na to, čím se živit, tak budu ve volném čase dělat divadlo.
Jan Frič
Čtěte také
Úroveň tuzemského divadla dnes podle něj drží nezávislý sektor. V této souvislosti vyzdvihuje Divadlo X10, které se v anketě časopisu Svět a divadlo stalo nejlepší scénou roku. „Už 10 let dělá velkou činohru a supluje to, co by mělo dělat například Divadlo na Vinohradech. A je ostudné, že to dělají ve sklepě,“ upozorňuje.
Až k slzám dojetí Friče nedávno přivedlo jedno z představení na divadelním festivalu PřeMostění. Právě ochotnické divadlo považuje za český unikát, přičemž divadelní profesionálové by si mohli vzít příklad z nadšení ochotníků.
„Profesionálům chybí nadšení, protože jsou totálně vyčerpaní. Navíc české profesionální divadlo je de facto dělané na ochotnické bázi a většina lidí se živí jinde. Herci v audiovizi, režiséři třeba pracují za barem a podobně,“ konstatuje.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Ludvík Vaculík: Stará postel. Fascinující intimní próza připomíná 100 let od narození autora
-
Tracy Letts: Zabiják Joe. Kultovní klasika americké coolness dramatiky a úspěšný film
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
