Deset rozhlasových her

8. březen 2007

Deset rozhlasových her, z toho sedm odvysílaných, jedna odložená a dvě uchované v nedokončeném torzu. To je pouze základní informativní výčet obsahu souboru nazvaného Říjen v Carlsbadu. Autorem scénářů je Jiří Horák (1940-2004).

Spisovatel Jiří Horák vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU, získal doktorát na Katedře televizní a filmové žurnalistiky UK. Působil v Čs. televizi, ve Filmovém studiu Barrandov a v Čs. armádním filmu. Většinu svého života se věnoval dramatické a literární tvorbě. Psal rozhlasové hry, scénáře filmové (např. k animovanému filmu Král a měsíc) a televizní (k několika knihám Georgese Simenona, ale též např. ke hrám Příběh dvanácti apoštolů či Příběh Pražského Jezulátka) i divadelní hry (např. Smrt filozofa). Mimo to napsal knihu o pražských zákoutích (Kniha o staré Praze) či o základech kvantové gravitace (Kniha o nové fyzice). Zpracoval soubor mýtů sibiřských lovců (Oheň na sněhu). Je autorem románu z prostředí vojenské střední školy, zasazeného do padesátých let dvacátého století, nazvaného Modrý sen. J. Horák byl k tomu všemu ještě editorem sbírek Ivana Diviše (Teorie spolehlivosti) a Karla Švestky (Měsíc jako rybí oko), ale i vynálezcem - držitelem patentu na hlavolam Numerická koule nebo na nový způsob filmového snímání.

Látku ke svým rozhlasovým hrám čerpal autor z autentických dokumentů. Hlavní postavy jsou skutečné historické osobnosti (K. H. Borovský, Thomas Mann, Milada Horáková, Petr Veliký). Z jejich života si Jiří Horák vyvolil konkrétní okamžik, výrazný moment sporu, chvíli nutící k zásadnímu rozhodnutí. Zvolená okolnost je pak rozvíjena, lépe řečeno nahlédnuta a "dofabulována" z možných a souvisejících stran a úhlů.

Většina událostí, které J. Horák zpracoval, je tedy velmi dramatická. A snad proto, že jde o momenty notoricky známé, jsou to příběhy mnohokrát "přeinterpretovávané", mytizované, zneužívané a manipulované. Sahají hluboce do minulosti (např. kostnický proces s Jeronýmem Pražským ve hře Mistr Jeroným, kutnohorské soudní řízení s K. H. Borovským v Přelíčení s občanem Havlíčkem) i k tragickým událostem českých dějin minulého století, jakými bylo vyhlazení Lidic zpracované v Očitém svědkovi nebo procesy padesátých let v nedokončené hře Ave Milada. Možná právě pro onu výlučnost a oficiálnost si je autor vybral. Hlavní postavy ponechává v jejich poněkud sošné strnulosti, v pozici obhájců osobní cti, ale především obecných principů a hodnot. Znejisťující otázky vyvstávají díky postavám vedlejším (např. Pierre d´Ailly v Mistru Jeronýmovi, novinář Kroupa v procesu s K. H. Frankem ve hře Osm kroků nebo Virginie, dcera Galilea Galileiho v Dceři hříchu), které děj komentují a dokreslují.

Historické, tzv. "velké postavy" Jiří Horák nezpochybňuje, jen doplňuje. V jeho hrách nedochází k žádným skandálním odhalením. I když postavení "kladných" a "záporných" někdy vyznívá moralistně, toporně a černobíle, přesto je zřejmé autorovo zaujetí, promýšlení a chuť doprovodit své postavy až k okamžiku, kdy se octnou před hranicí, za níž by jejich jednoznačná kresba získala příměs jiné barvy. Zvláštní místo mají mezi rozhlasovými hrami Jiřího Horáka ty, jejichž hrdinové jsou mladí lidé, kteří se ocitají ve svém osobním rozhodujícím životním okamžiku (např. Proklamace), aniž by měli naději stát se nějakými "dějinnými ikonami". Z těchto je zřejmě nejzdařilejší příběh Jarmily Horákové (Poslední role), herečky Národního divadla, která na zhoubnou nemoc zemřela v nedožitých dvaceti čtyřech letech.

Jiří Horák, Říjen v Carlsbadu. Rozhlasové hry, Dokořán, Jaroslava Jiskrová-Máj, Praha 2007, str. 316.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.