David Mamet: Glengarry Glen Ross – recenze

21. červen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mozaika

Činoherní klub uvedl jako poslední premiéru sezóny hru amerického autora Davida Mameta Glengarry Glen Ross v překladu a režii Ondřeje Sokola.

Zařadit na repertoár hru pod téměř nevyslovitelným názvem Glengarry Glen Ross je docela odvaha. Nebýt toho, že je uváděna v Činoherním klubu a režíruje ji Ondřej Sokol, byla by patrně mezi českými diváky handicapována už předem. Fanoušci Činoherního klubu však vědí své, a tak se divadlo rozhodně nemusí obávat, že by byl nedostatek zájemců.

Sokol se do Mameta pustil už potřetí. Hru nově přeložil, a dokázal se vyrovnat s Mametovými zvláštními větnými konstrukcemi i přemírou vulgarismů se ctí. Navíc kolem sebe shromáždil tým herců, kteří zvládnou interpretovat dlouhé mluvené pasáže s energií a šarmem.

Na počátku na scénu vstupuje pětice mužů, která proti světlu vypadá jako partička nabušených neohrožených dobyvatelů Divokého západu. Pak nastane překvapení. Když se rozsvítí, zjistíme, že jsou to jen unavení pánové v lehce jetých oblecích, s roztodivnými účesy, kterými se podobají hvězdám amerických seriálů 70. let.

Přímo do centra děje nás dostane hlas z hlediště, který jim suše oznámí, co je jako zaměstnance realitky v nejbližší době čeká. Zadání je jasné, soutěž „kdo prodá nejvíce“ určí vítěze, a ukáže na ty, kteří půjdou z kola ven. Nastává boj o přežití, o místo na slunci, vedený ne vždy regulérními prostředky. Nelukrativní pozemky v Glengarry Glen Ross totiž nikdo nechce, a za správný tip by dal každý z agentů téměř cokoliv.

První část děje se odehrává v čínském bistru. Kolem omšelých boxů kolují na páse nejrůznější čínské pochoutky (vtipný prvek scénografického návrhu Adama Pitry), které pojídají protagonisté, s nimiž se postupně seznamujeme. Způsob, jak jedí, slouží nejen jako komediální prvek, ale také jako docela přesný prvek charakterizace jednotlivců.

Je tu postarší Shelly (Michal Pavlata), který má své lepší časy už dávno za sebou, ale jeho schopnost dryáčnického ukecávání je ještě živá, nepřirozeně naondulovaný dlouhán Dave (Jaromíra Dulavy), šovinista a rasista, jehož fyzická prskavá nechutnost si nezadá s nechutností slovního projevu, zakřiknutý balík, outsider George (Otmar Bracuzský), ale také zdejší hvězda Richard Roma Michala Suchánka (mimochodem, právě Suchánek svým ukázněným, vážným herectvím mnohé diváky příjemně překvapí). Jako sporý chlapík s vážnou tváří, schopností filozoficky rétorickým projevem a hranou empatií dokáže zákazníky doslova uhranout.

Čtveřici doplňuje Williamson (Domingos Correia), protekční mladý šéfík tmavé pleti, ke kterému celý tým chová ambivalentní pocity balancující mezi strachem a pohrdáním. Herecké obsazení doplňuje žravý, lehce zasmušilý policista Baylen (Matěj Dadák), a nervózní zákazníka Lingk (Pavel Kikinčuk), který má zjevné problémy nejen s koupí pozemku.

Po této dějové expozici, tedy mozaice jednotlivých dialogů, se v druhé části ocitáme v neútulné kanceláři realitky se zvukotěsnou skleněnou šéfovskou kanceláří uprostřed. Právě zde se vyšetřuje krádež vzácných „tipů“ na potenciální zákazníky. Etudovitou zábavnou metodou si inscenace pohrává s těmito dvěma prostory (včetně důsledně dodržovaného „úniku slov“ ve chvíli, kdy se otevřou dveře skleněné kanceláře a pantomimickou hrou uvnitř).

Tato hořká komedie má sice své vítěze, kteří si na závěr vychutnají pocit výhry za zvuků písně We Are The Champions, ale jejich pohledy naznačují, že jsou si vědomi dočasnosti svých pozic.

Nová inscenace Činoherního klubu stojí za vidění především díky soustředěným výkonům kompletně mužského hereckého týmu, který dokáže propojit humor, drastickou groteskní nadsázku se smutkem a existenciální tísní, která je pro mnohé z nás právě dnes velmi aktuální.

autor: Jana Soprová
Spustit audio