Daňa Horáková: Při psaní knihy o Pavlu Juráčkovi jsem pochopila, že lze současně milovat i nenávidět

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dana Horáková

V posledních týdnech se o Daně Horákové mluví hlavně v souvislosti s knihou O Pavlovi, v níž rekapituluje deset let soužití se scenáristou a režisérem Pavlem Juráčkem. Ve Vizitce ale s Markétou Kaňkovou hovořila i o svých studiích, důležitém setkáním s Milanem Machovcem, o víře nebo o založení edice Expedice, kterou dala dohromady s Václavem Havlem.

Byl krásný, štíhlý i slavný, to ji prý ale tehdy nezajímalo. Byl totiž také bytostně nešťastný, požíraný sám sebou, a ona cítila, že by ho svou láskou mohla zachránit. „Měl neskutečný talent, ale nadání systematicky likvidoval. Polykal pilulky, spal ve dne a pracoval po nocích, čímž ničil i svůj sociální život. Já ho spasit nedokázala, a tehdy jsem pochopila, že láska není všemocná,“ řekla o Pavlu Juráčkovi spisovatelka a novinářka a také jeho životní partnerka Daňa Horáková.

Daňa Horáková: O Pavlovi

Se scenáristou a režisérem strávila deset let života, rozešli se roku 1984. Knihu nazvanou jednoduše O Pavlovi psala celkem tři roky a práci na textu vnímala jako životní inventuru. „Doufala jsem, že pochopím, proč se Pavel svým démonům nevzepřel. Jestli jsem ovšem nakonec něco skutečně pochopila, tak to, že je současně možné milovat i nenávidět,“ konstatuje. Zároveň dodává, že při psaní pro ni bylo nejtěžší přiznat si, že sama se pokaždé nechovala vzorově. Juráček v hádkách urážel její rodiče, ona ale nezůstávala pozadu. „V češtině mi chyběla slovní zásoba nadávek, které jsem díky soužití s Pavlem začala ovládat. Nenávistí jsme si byli rovní.“

Platilo jen to, co si poznamenal na papír

Důležitým podkladem při přípravě knížky byly pro Daňu Horákovou Juráčkovy deníky, o jejichž existenci dlouho nikdo netušil. Tisícovky stránek zápisků jsou paralelním univerzem, v němž pro Juráčka neexistovala fakta, smlouvy, termíny ani odpovědnost. Platilo jen to, co si poznamenal na papír. Když zjistil, že vinu za svůj život nemůže dát režimu ani filmovým producentům, staly se deníky hromosvodem jeho vzteku.

Knihu O Pavlovi tak Horáková vnímá i jako prostor pro hlas všech lidí, které její někdejší partner v denících pomluvil. Jednu z kapitol například věnovala režisérovi Janu Schmidtovi, jenž zfilmoval Juráčkův scénář Postavy k podpírání. Ačkoliv spolu za snímek získali ocenění, Juráček podle Dani Horákové Schmidta v denících ničil. „Honzovi jsem dala kapitolu o něm k autorizaci. Byl rád, že to tam takhle stojí. Měsíc na to zemřel. V ten moment jsem si říkala, že ta kniha fakt stála za to.“

Daňa Horáková a Pavel Juráček poblíž Hrádečku, v pozadí Václav Havel

Ve Vizitce Daňa Horáková mluvila také o svých studiích filozofie na pražské Filozofické fakultě. Cenila si zejména možnosti být součástí skupiny Milana Machovce, kde se vedl dialog mezi křesťany a marxisty. Právě tam pochopila, že svobodná diskuse je pro pracovní i soukromý život naprosto zásadní. Prostor pro dialog později sama začala vytvářet – na večerech pořádaných u sebe doma anebo společně s Václavem Havlem v edici Expedice.

„K založení edice došlo v létě 1975 na Hrádečku, kam přijel Ludvík Vaculík a vytahoval se se svojí Petlicí. To byla samozřejmě skvělá edice, on byl samizdatový king, my s Havlem jsme se na sebe ale po třetím víně podívali a řekli si, že co umí Vaculík, to my zvládneme taky,“ odkazuje Horáková ke „značce“, která šířila rukopisy i tehdy méně známých autorů věnujících se próze a poezii, ale i teologii nebo přírodním vědám.

Poslechněte si celou Vizitku, ve které Daňa Horáková hovoří o novinářské kariéře, o důležitosti studijního pobytu v New Yorku, o vlastních denících, do kterých vkládá pohlednice, lístky a další poklady ulice, i o tom, jak s Pavlem Juráčkem žila v Mnichově těsně po odchodu z Prahy v roce 1979.