Další film podle nezfilmovatelného Murakamiho. Drive My Car mohl dopadnout i hůř
Film Drive My Car natočil režisér Rjúsuke Hamaguči podle stejnojmenné povídky Harukiho Murakamiho ze souboru Muži, kteří nemají ženy, a dalších dvou povídek ze stejné knihy. Hlavní postava příběhu, mlčenlivý režisér Júsuke Kafuku, je typickým Murakamiho hrdinou: muž v krizi, kterému se rozpadl milostný život a on se snaží vrátit ho zpět.
Film Drive My Car je o hledání lidského porozumění, je to filmová balada o lásce, sebereflexi a smíření. Shrnuto: jde o lyrický a meditativní snímek o partnerských vztazích. Režisér zvolil pomalé tempo vyprávění. Epilog je dlouhý čtyřicet minut, a teprve po něm se na plátně objevují úvodní titulky. Celkem má film tři hodiny.
Podle kritičky Alice Aronové diváci ocení skvělé herecké výkony, především Hidetošiho Nišidžimy, který ztvárnil hlavní postavu – odtažitého režiséra, muže v krizi, který se postupně psychologicky vyvíjí, a má přitom smysl pro humor. Potěší i obrázky současného Japonska, protagonisté snímku projíždějí zemí červeným autem, jde tak o konverzační road movie, během které k sobě zmíněný režisér a jeho mladá řidička Misaki hledají cestu. Poněkud zdlouhavější jsou pasáže z divadelního světa, kdy hlavní hrdina zkouší Čechovovu hru Strýček Váňa, a dochází ke ztotožnění herců s divadelními postavami.
Aronová soudí, že podstatnými tématy filmu Drive My Car jsou role umění v životě člověka a fenomén herectví. A taky to, jak důležité je přijmout svůj život takový, jaký je, chápat ostatní, a po krizi začít zase „normálně žít“.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
-
Povídky z edice Život kolem nás. Prózy Mandlera, Dvořáka, Holuba, Pekárka, Trefulky a Mináče
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
