Constantin Trinks: Euryanthe je publiku občas k smíchu, ale funguje
Euryanthe jako vážná pohádka, Prsten Nibelungův jako rodinné drama. To jsou dva z výrazných počinů dirigenta Constantina Trinkse z poslední doby.
Práci a schopnosti třiačtyřicetiletého Constantina Trinkse zná pražské publikum z nastudování Lohengrina v Národním divadle. V Theater an der Wien ale Trinks nedávno nastudoval Weberovu operu Euryanthe, která přímo předpověděla charaktery postav v Lohengrinovi i jeho průzračný zvuk. Rozhovor jsme vedli před jednou z posledních repríz vídeňské inscenace.
Skladatel Carl Maria von Weber je otec německého operního romantismu a jeho Čarostřelec patří stále k mimořádně oblíbeným dílům. Euryanthe se naopak pomalu propadla do takřka úplného zapomnění. A to navzdory tomu, že se jedná o mimořádně krásnou hudbu.
Nedá se říct, že by hudba Euryanthe byla horší než hudba Čarostřelce, je to nádherná věc. Publikum si ale častěji vyžaduje Čarostřelce – snad je to tím, že má srozumitelnou lidovou atmosféru, a je v něm spousta melodií, které si můžete zazpívat bezprostředně cestou z divadla.
Constantin Trinks
Euryanthe už směřuje k velkému německému romantismu, který charakterizuje prokomponovaná hudba a nedosažitelné ideály. Ve využití obou aspektů ale všechny své předchůdce odsunul Richard Wagner.
„Weber byl ve své době mimořádně úspěšný stejně jako Marschner,“ vysvětluje Trinks. „Problém těch skladatelů pro pozdější dobu spočívá v tom, že přišel Richard Wagner. To je obrovský stín, který pohltil všechny předcházející romantické opery v Německu.“
Trinksovi je německá romantická hudba blízká a je pro něj důležité podílet se na uvádění oper, které zmizely z repertoáru. Úspěšně se ale věnuje také Wagnerovým operám a v roce 2017 nastudoval dramaturgicky převratnou koncepci Prstenu Nibelungova. V Theater an der Wien se Wagnerova tetralogie odehrála zkrácená na tři díly a soustřeďovala se na rodinné vztahy a mladou generaci postav Prstenu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.