Co se Cyrilu a Metodějovi nepovedlo

Nemáme tady ani jejich liturgii a nepoužíváme jejich písmo a vlastně svým způsobem můžeme spíše uvažovat o tom, jestli z hlediska tisíciletí nebylo dobře, že u nás převládlo křesťanství v jeho západní podobě. Právě to nám přineslo kulturu, která začala zdůrazňovat lidskou svobodu, podnikavost a individuální lidská práva, to čemu říkáme západní křesťanství. Z tohoto hlediska byla vlastně v našich zemích mise Cyrila a Metoděje spíše krátkou historickou epizodou.

Jak už to ale bývá, to co přetrvává, nebývají instituce, ale bývá to ideál. U soluňských bratří jde hlavně o to, že se pokoušeli svou víru zprostředkovat jazykem srozumitelným, tak, aby k jejich poselství měl přístup každý. Byli vlastně hlasateli přístupu, který je velmi moderní, totiž tentýž obsah podávat novou formou. To je něco, co se netýká jenom křesťanství a všech náboženství, ale také politiky a umění a když to vezmeme ještě více zeširoka, jakékoli činnosti, kde chceme lidem říci totéž ale formou novou, srozumitelnou a přitažlivou.

Mrtvý jazyk a opakování starých frází je něco, co je odsouzeno k zániku, zatímco inovace a neustále hledání by mělo být součástí kultury, která nechce zahynout. Dávat všanc vlastní kůži a nebát se mocných je výzva, která je velice moderní a je jejich přínosem. Založit u nás církevní organizaci, která by žila dodnes, se jim nepodařilo. Útvar, ve kterém působili a který ani nemůžeme nazvat z dnešního hlediska státem, již neexistuje. Existuje ale neustálá potřeba stále znova sbírat síly, nelpět na věcech, protože se tak dělaly vždycky a zkoušet to znova a jinak.

Možná že mnozí z těch, kteří dnes uctívají Cyrila a Metoděje, by v době, kdy oba bratři žili, byli na straně jejich odpůrců. Tak už to v dějinách chodí.