Co s Mizerou?

Druhá básníkova sudba byla daná dobovými okolnostmi, neboť O. Mizera dospíval těsně před počátkem druhého světového válečného konfliktu. Tudíž, byť jeho prožitky nebyly nijak tragické a protektorátní klima bylo spíš nudné než dobrodružné, zřejmě vnější obecná atmosféra zasáhla i do způsobu prožívání a inspirovala temnější, drsnější linii Mizerovy tvorby, navíc s jistou dávkou mladistvé "rozervanosti": ...tápaje po zdi obalené tmou jež každou chvíli vybuchne / klepeš na všechna vrata / díváš se do obličeje všem ženám / trháš všechny závoje abys nakonec odhalil liduprázdnotu...

Obálka knihy|foto: Nakladatelství Concordia

Na cestě hledání zdrojů inspirace nepochybně talentovaného umělce Otty Mizery je jistě třeba též počítat s okolností, že svoji poezii psal ve velmi mladém věku. Proto není snadné, a ani důležité, úzkostlivě vyhledat nějaký určitý proud, do něhož by bylo možné básníka "zaškatulkovat". V jeho básních probleskují vibrace zasněné fantazie (Plačíc pro dva opály / dva vyšívané sandály / a jeden zpívá druhý spí...), citlivost a vnímavost pro melodiku a poetiku slov (Housle a hůl dona Juana / přetrhané struny zbyly na kolbišti / kokrhá kohout bitva vyhrána / vychází slunce spalo na tržišti), zřejmý vliv surrealismu (Pohlaďte kopřivovou kočku / a střevíc s úzkými rameny pustí všechny své větve), k němuž se později vyjádřil prozíravě kriticky, pozorovací talent i tendence mladické revolty. Jedno je snad možné říci s určitostí. O. Mizera byl vnímavý k "pohybům" v dobovém duchovním prostoru. Logicky je nasával a reagoval na ně. O další orientaci je možné jen spekulovat. Například o evidentních tendencích existenciálního napětí. O svém zaujetí tímto směrem se ostatně Mizera zmiňuje i ve své korespondenci, posílané ve druhé polovině čtyřicátých let minulého století z Francie (... snad nějakého Sartra; ten jeho /a jiných/ existenicalismus mne strašně zajímá).

Vůbec první knižní vydání slovesné i výtvarné tvorby Otty Mizery zahrnuje jeho poezii, texty uměnovědné, ukázku z dramatické tvorby, z deníků i z korespondence. Básně ani texty většinou nejsou datovány. Jak je uvedeno v Ediční poznámce, lze se domnívat, že poezie vznikala mezi lety 1935-1946. Po svém přesídlení do Paříže se O. Mizera věnoval výhradně tvorbě výtvarné, kresbě, grafice i malbě. Také její ukázku, v projevu blízkou kubismu, kniha nabízí. Bohužel k dispozici jsou pouze obrazy z poloviny čtyřicátých let minulého století. Tvorba vzniklá po Mizerově odchodu do Francie je nezvěstná. Sám autor odešel ze života dobrovolně, někdy v roce 1953.

Otta Mizera, Můj mozek ve skleněné krychli. Básně a jiné texty, výtvarné dílo, Concordia, Praha 2006, str. 295.