Cirque Alfonse: odvážné výstupy, řízná muzika a dokonale upravené plnovousy

I přesto, že je kanadský nový cirkus ve světě známý především díky show slavného Cirque du Soleil, neměli bychom zapomínat na mladší a komornější soubory jako je právě například Cirque Alfons. Na světová turné vyrazil teprve před pár lety, jeho příběh se ale začal psát už v roce 2005, kdy byl v okrese Saint-Alphonse-Rodriguez kanadské provincie Québec založen. Antoinem Carabinier-Lépinem, jeho zakladatelem a uměleckým vedoucím, si povídala Veronika Štefanová.

Jakou pozici má Cirque Alfons v kontextu kanadského cirkusu?

Řekl bych, že za 12 let existence souboru Cirque Alfons se nám podařilo najít a upevnit to, co je nám vlastní, tedy québecké kořeny silně svázané s kulturou našeho regionu. To, co je pro nás a naše inscenace charakteristické, je živá hudba, povětšinou inspirovaná tradičními québeckými rytmy. A je to právě hudba, která je pro nás velkou inspirací i při utváření nových inscenací, jejich příběhů a postav. Zároveň se ale snažíme nic nepředstírat, nechceme hrát s diváky nějakou povrchní hru. Naopak, často na jevišti vyplynou na povrch naše pravé charaktery, jen posíleny dynamickou hudbou a vybraným tématem. Náš soubor má také silnou rodinnou atmosféru. Například v inscenaci Barbu vystupuje můj švagr a moje přítelkyně. V té minulé vystupoval můj otec a sestra. Všichni členové souboru jsou buď rodinní příbuzní nebo přátelé, a to dohromady tvoří dokonalou symbiózu.

Většina členů Cirque Alfonse jsou také absolventi Národní cirkusové školy v Montrealu. Po absolutoriu se stali někteří z vás členy velký cirkusových společností, jako je Cirque du Soelil nebo 7 doigts de la main. Co pro vás znamenala umělecká zkušenost v těchto souborech?

Pochopitelně jsme se díky těmto souborům hodně naučili. Cestováním jsme získali nové zkušenosti a kontakty, které nám později pomohly, když jsme si založili Cirque Alfonse a začali s ním jezdit po světě. Časem jsme ale zjistili, že velké opulentní show jsou pro nás příliš neosobní. Chtěli jsme se vrátit zpět k pravé podstatě cirkusu, vytvářet menší představení rodinného charakteru, být blíže divákům.

Řekl byste tedy, že Cirque Alfonse chce být protikladem Cirque du Soleil?

Netvrdil bych, že se proti některému ze současných velkých kanadských souborů vymezujeme. Například 7 doigts de la main nebo další velký kanadský soubor Cirque Eloise využívají podobných divadelních postupů ve svých inscenacích jako my. Je ale fakt, že náš soubor je více komorní a ve své estetice více uvolněný.

Od roku 2010 jste se souborem Cirque Alfonse na cestách. Je snadnější se prosadit v zahraničí než ve vašem rodném Québecu?

To jste se dotkla důležitého tématu. Pravdou je, že pro kanadské cirkusové soubory je snadnější se prosadit spíše v zahraničí než na své domácí půdě. Québec je sice druhou největší kanadskou provincií, která je ale zároveň velmi řídce osídlena. Tudíž i počet potenciálních diváků je dost malý. Není možné uživit se uváděním cirkusových představení pouze v Kanadě. S naší předchozí inscenací Timber jsme měli původní plán cestovat pouze po Québecu, aby i lidé mimo Montreal měli možnost setkat se s cirkusem. Narazili jsme hned na několik problémů - nejen, že bylo málo diváků, ale bez finanční podpory státu či regionu nebylo možné takové turné uživit. Nakonec se stalo nečekané, s inscenací Timber jsme vyrazili do zahraničí a uváděli ji celkem 5 let.

Atelier Lefeuvre-André: žonglování a akrobacie v osmi metrech krychlových

• Upravit
• Smazat

Na festival Letní Letná zavítal francouzský soubor Atelier Lefeuvre-André. Letos diváky překvapí něčím nevídaným. V unikátním krychlovém prostoru o rozměrech 2x2x2 metry rozehraje symfonii dokonalých triků, vtipných skečů a oslnivých artistických kousků.

Na vaši úspěšné inscenaci Timber jste spolupracovali s kanadským režisérem a choreografem Alainem Francoeurem, pro kterého jsou příznačné experimentální režijní postupy. Proto mě inscenace Timber tolik překvapila. Vnímala jsem ji spíše jako tradičnější cirkusový kus.

Je pravda, že s Alainem Francoeurem se známe už dlouho a dokážeme se naladit na stejnou tvůrčí vlnu. Poprvé jsem se s ním setkal, když mi bylo 17 let a působil jsem v Cirque Eloize. Alain chápe, jak cirkus vnímáme v našem souboru. Uvědomuje si, že ctíme cirkusová umění a tradiční disciplíny. Navíc máme silné i hudební cítění. A jelikož je Alain Francoeur primárně choreograf, vytváří naše inscenace v tomto duchu. Proto jsme ho přizvali i k inscenaci Barbu, kterou jsme přivezli do Prahy. V našem souboru spolupracujeme v podstatě pořád se stálým týmem, s lidmi, kteří jsou naši přátelé a ke kterým máme lidsky blízko.

Jaká myšlenka vás přivedla k vytvoření elektro-kabaretu Barbu?

Barbu bych popsal jako bouřlivý cirkus. Každé představení se skládá ze dvou částí. Ta první má charakter tradičních kanadských cirkusových show z dávných let, v rámci nichž se ukazovali skuteční siláci. Obři a siláci byli pro tradiční kanadský cirkus 19. století naprosto signifikantní. Vystupovali na trzích a společně s nimi předváděli svá cirkusová čísla i hadí ženy a muži. Ve druhé části představení jsme cirkusovou estetiku posunuli do současnosti a dali jsme jí nádech určité bláznivosti, absurdnosti a burlesknosti.