Chybu mám ráda. Díky ní se to v mých dopisech hemží housenkami a jinou havětí, říká výtvarnice Galina Miklínová

27. duben 2020

Tři desítky knih a desítku animovaných filmů pro děti má na svém kontě ilustrátorka a animátorka Galina Miklínová, kterou nejvíc proslavil celovečerní film Lichožrouti o zlodějích lichých ponožek. Ve Vizitce popsala, jak díky němu dospěla. S Markétou Kaňkovou ale hovořila i o spolupráci s Petrem Stančíkem anebo o tom, jak důležitý pro ni byl absolventský film Biograf.

Když před dvaceti lety začala studovat animaci na vysněné Vysoké škole uměleckoprůmyslové, myslela si, že se jednou bude živit výrobou předfilmů do kin. Přes spolupráci s nakladatelstvím Albatros, které ji po absolventském snímku Biograf oslovilo s nabídkou ilustrovat knihy pro děti, a výrobě večerníčku pro Českou televizi se dostala až k celovečeráku. Lichožrouti – rodinný animovaný film na motivy knižní série o zlodějích lidských ponožek od Pavla Šruta – měl premiéru v roce 2016. Vznikal ale téměř sedm let.

Galina Miklínová

 „Tehdy se tu ještě neuměly točit 3D animované filmy. V zahraničí by na takovém projektu dělalo 400 lidí, nás bylo pětadvacet. Jedna profese nahrazovala čtyři až pět dalších. Do toho jsme měli také problém s financemi,“ vypočítává Galina Miklínová největší komplikace natáčení.

Tak dlouhý proces je v přímém rozporu s jejím temperamentem, sama o sobě totiž mluví jako o člověku netrpělivém, kterého jímá hysterie, když do pěti minut nenajde parkovací místo. „Sama tomu vlastně nerozumím,“ usmívá se. „Ale při přípravě filmu vás to pohltí. Čas jsem samozřejmě vnímala a cesta za výsledkem byla klikatá, ale myslím, že laťku se nám podařilo udržet.“

Výstava bude o Vánocích

Filmu, jak ve Vizitce zaznělo, se dařilo i u amerického publika, což byl pro Galinu Miklínovou příjemný bonus. Sama totiž prý nikdy nepatřila mezi dívky, které toužily prorazit za oceánem. O to paradoxněji vyznívá fakt, že právě v těchto dnech by se za normálních okolností vracela z New Yorku. Do Ameriky dostala pozvání spolu se spisovatelem Petrem Stančíkem, jehož čtvrtou knihu aktuálně ilustruje. Právě Stančík je vedle už zesnulého Pavla Šruta, s nímž se často a ráda bavila o literatuře, vizuální podobě knih i o obyčejném životě, druhou zásadní postavou jejího profesního života. Nabídka ilustrací jeho H2O a tajná vodní mise, což je první díl dětské série, prý přišla asi hodinu poté, co si sama pro sebe říkala, že právě tato spolupráce by ji zajímala.

03726467.jpeg

V současné době Galina Miklínová ze zdravotních důvodů důsledně dodržuje karanténu, a jak říká, její ateliér se pomalu proměnil v rodinný komunitní prostor, kde probíhá on-line vyučování. Kromě ilustrací na další dětské Stančíkově knize také nedávno pracovala na autorském autobiografickém komiksu, jehož vydání je prozatím nejisté. Na její adresu také aktuálně přicházejí ponožky: po vzoru lichožroutů je totiž sbírá na svou výstavu v pražské Ville Pellé, která se posouvá na vánoční období.

Čtěte také

Ve Vizitce mluvila i o tom, proč dodnes dává přednost kresbě rukou před kresbou digitální a co ji láká na z toho vyplývajícím větším „riziku“ chyby. „Mám chybu ráda, protože člověka nutí ji využít nebo zamaskovat. Když jsem psala dopisy a udělala jsem v nich chybu, jednoduše jsem z ní udělala housenku. Moje dopisy byly plné havěti.“

Jak Galina Miklínová vzpomíná na dlouholetou spolupráci s Pavlem Šrutem, co ji naučil film Lichožrouti, jak na něj reagovali diváci v USA, na co ilustrátorka myslí, když doma na zahradě kouká na hvězdné nebe, a co říká na úspěchy mladých českých animátorek a animátorů? Poslechněte si celou Vizitku.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.