Chybí nám tu jeho údernost a kritičnost, říká Václav Macháček o Havlíčku Borovském. Na zámku Maleč mu připravili výstavu

V patře nad bytem rodiny Macháčků – v jednom věžáku v Praze 4 – přebýval architekt Karel Prager (1923 – 2001). Václav Macháček jej vídal každý den, do třídy na stavební průmyslovce chodil kolem projektového ústavu, kde Prager pracoval, a doufal ve vlastní architektonickou kariéru. Pak ale začal poslouchat zahraniční rozhlasové stanice, chodit na pivo a jako baskytarista dostal místo v rock´n´rollové kapele Karkulka. Odtud byl jen krok k tehdy nově založené skupině Country Beat Jiřího Brabce, s níž se Macháček dostal do Divadla Semafor i na koncerty do Nashvillu či Wembley. V Country Beatu hrál až do roku 1985. „Od architektury mě odvedla právě hudba, byla to silnější motivace,“ říká Václav Macháček ve Vizitce. „V první řadě to byl únik od režimu, abychom to tehdy nějak přežili.“

Až do počátku devadesátých let se Václav Macháček živil hudbou: koncertováním, studiovou hrou, zvukařskou prací. Pak ale došlo na jeho příbuzenský vztah s politikem a obrozeneckým buditelem Františkem Ladislavem Riegerem. V roce 1995 v restituci získal zámek Maleč, který právě Rieger využíval čtyřicet let jako své letní sídlo. Posledních čtrnáct let života v něm pravidelně pobýval i historik a Riegerův tchán František Palacký.

Havlíčkovo výročí nám seslalo nebe

Restituční tahanice a opravy zámku zabraly více než patnáct let, dnes je tato budova na okraji Vysočiny kulturním centrem. Majitel a správce Macháček tu se svými spolupracovníky připravil stálou expozici věnovanou Riegerovi, na němž si sám nejvíce cení nadhledu, tolerance, nezištnosti a pěkných vztahů s rodinou. V současné době se podílí na přípravě výstavy připomínající 200. výročí narození Karla Havlíčka Borovského.

Busta Františka Ladislava Riegera|foto:Václav Macháček

Výstava už bude předpokládat základní znalost „života a díla“ tohoto novináře, spisovatele a politika a zaměří se na vztah jeho myšlenek a postojů k současnosti. „Dvousté výročí Havlíčka nám seslalo nebe, dnešní situace si o to přímo říká. Věci, které řešil on, řešíme i my. Chybí nám tu jeho údernost, kritičnost a charisma,“ míní Macháček a míří tím k Havlíčkově kritickému názoru na Rusko, k jeho angažovanému politickému postoji i ke zdůrazňování důležitosti voleb. O vernisáži výstavy a také o riegerovské expozici mluvil ve Vizitce podrobněji.

V životě Václava Macháčka-Riegera má stále důležité místo hudba – i ta, již si vybral do vltavského rozhovoru. Boba Dylana sleduje od počátku jeho kariéry, skladba Toma Waitse mu jako jediná hrála na svatbě a kupříkladu s Jaroslavem Hutkou či Vladimírem Mertou, kteří budou koncertovat na Malči, jej pojí celoživotní přátelství.