Češky chrání ohrožená zvířata v Asii. Potřebují k tomu změnit kulturu cestování i místní vzdělanost

Želvy mezi plasty

„Projekt Chráníme mořské želvy vznikl z toho důvodu, že ačkoli jsou mořské želvy na světě už 110 milionů let, dnes jich zůstalo jen 7 druhů a všechny jsou ohroženy vyhynutím,“ vysvětluje bioložka Hana Svobodová a dodává: „Nejhorší je situace právě v Indickém oceánu, kde lidé pořád jedí želví vajíčka a zabíjejí želvy kvůli želvovině a masu. Také přítomnost plastů v moři je tam kritická. Ze sedmi druhů želv se největší z nich – kožatka velká – živí hlavně medúzami a dnes má velký problém s igelitovými sáčky, se kterými si svou přirozenou potravu plete.“

Vzhledem k tomu, že Indonésie je po Číně druhým největším znečišťovatelem moří, rozhodla se bioložka chránit karety obrovské a karety pravé přímo na jejich líhních plážích na severovýchodním Borneu v oblasti Berau. „Odjela jsem tam v roce 2010, naučila se indonésky, pomáhala nejdřív jako dobrovolnice a pak jsme v roce 2014 s pár místními lidmi založili organizaci Konservasi Biota Laut Berau, v jejímž rámci dnes 15 Indonésanů chrání před zloději želvích vajec tři malé ostrůvky, kam chodí klást vejce až 5000 želv za rok,“ doplňuje Hana Svobodová. Za 5 let činnosti pomohli dobrovolníci z projektu Chráníme mořské želvy vypustit přes 2 milióny malých želviček do moře.

Roztomilé zvířátko z džungle

„Jihovýchodní Asie je z hlediska biodiverzity jedna z nejbohatších oblastí na světě,“ tvrdí zakladatelka Projektu Tarsius na Filipínách Milada Řeháková. Odpovídá tak na otázku, proč oba české projekty působí právě v této oblasti.

Projekty zároveň běží v zemích, kde ochrana přírody není úplně na prvním místě místního žebříčku priorit. Projekt Tarsius, který působí už 12 let na Filipínách, se zaměřuje se na ochranu malého hmyzožravého primáta s obrovskýma očima a dlouhými přísavkovitými prsty – nártouna filipínského. „Nártoun váží mezi 100 a 150 gramy a vejde se do dlaně. Na pohled jde o roztomilého plyšáčka s velikou hlavou a obrovskýma očima, což mu ale ve výsledku nepomáhá,“ vysvětluje koordinátorka. Kvůli svému vzhledu jsou nártouni totiž loveni jako mazlíčci, prodáváni na černém trhu nebo předváděni turistům.

Osvěta aneb Konec nártounů v klecích

„Díky neustálému vzdělávání se snažíme ovlivnit myšlení místních. Když budou mít želvy rádi, nebudou chodit pro jejich vajíčka a nebudou je lovit pro želvovinu,“ říká o svém projektu Hanka Svobodová.

Proto se také snaží místním nabízet jako alternativu pro výrobu suvenýrů kokosové ořechy, kterých je v okolí všude dostatek. S dobrovolníky mimo jiné také pravidelně sbírají na plážích odpad.

Na vzdělávání se od začátku zaměřuje také projekt Tarsius na Filipínách. Spolupracuje se školami, organizuje exkurze do pralesa nebo přednášky o ochraně přírody a ekosystému.

projekt Tarsius|foto: projekt Tarsius

Své aktivity soustřeďuje na ostrově Bohol, který si z nártounů udělal svého maskota a největší atrakci, na kterou lákají už plakáty na blízkém mezinárodním letišti ve městě Cebu. Vzhledem ke zvyšující se poptávce ze strany turistů začali místní otevírat nártouní stanice, kde trpící odchycená zvířata ukazovali za peníze turistům. Také díky projektu Tarsius jsou dnes podobné stanice na ostrově zakázány a nártouny je možné vidět pouze ve dvou rezervacích, kde žijí v prostředí podobném jejich přirozenému biotopu.

Kultura cestování

Obě zakladatelky ochranářských organizací se shodují, že potřebná je také osvěta turistů. „Stejně jako je důležité vědět, že se nártounům nemá ve filipínských rezervacích blýskat do očí foťákem, doufám, že lidé, kteří pojedou do tropických zemí a budou chtít vidět mořskou želvu, raději zvolí centrum, kde se na želvu půjdou podívat večer s červenou čelovkou, jak klade vajíčka, nebo budou s ochranáři vypouštět malé želvy přímo po vylíhnutí hned do moře, než aby šli do komerčních center, kde jsou tzv. bazénky, odkud provozovatelé prodávají vylíhlé želvy turistům, aby je poté na rozžhaveném písku vypustili do moře,“ apeluje Hanka Svobodová a dodává: „Spousta takových mláďat z bazénků do moře často už ani vůbec nedojde.“

Celý rozhovor si můžete poslechnout v kompletním záznamu ArtCafé. O hudební výběr se tentokrát postaral dramaturg Pavel Zelinka, který se tematicky zaměřil na skladby o želvách: