Česko-francouzská revue Pandora
Ústecká kulturně-literární revue Pandora se v každém svém čísle pokouší v co nejširším spektru zmapovat konkrétní téma.
Předposlední číslo např. zkoumalo filmovou adaptaci. Zatím poslední, 21. vydání se zaměřuje na "česko-francouzské přecházení". V beletristické části i části teoretické tak můžeme číst texty autorů, jejichž druhou domovskou zemí se stala Francie nebo Čechy. "Až do letošního jara jsem jezdil do Prahy nejméně jednou, možná dvakrát do roka, každý večer jsem chodil do divadla, ale postupně jsem přestal, protože to je čím dál méně zajímavé," říká např. v úvodním rozhovoru novinář, kritik a překladatel Antonín J. Liehm, který do francouzského exilu odešel v roce 1969. Jak je to ale konkrétně s česko-francouzskými kulturními vztahy? Jsou ještě živé nebo jsou minulostí? Na otázku Ivany Myškové odpovídá šéfredaktorka Kateřina Tošková.
Nejposlouchanější
-
Jack Black: Nemáte šanci. Příběhy z amerického podsvětí
-
Ona je kněz. Příběh Ludmily Javorové, tajně vysvěcené ženy
-
Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále. Příběh malého pikolíka, který jde za svým snem
-
Federico García Lorca: Krvavá svatba. Vášnivý příběh o věrnosti, zradě a nenaplněné lásce