České ženy o znásilnění mlčí, tvrdí organizace Konsent, která boří mýty o sexuálním obtěžování

#metoo
#metoo

#MeToo. Jak se česká kultura staví k sexuálnímu násilí a obtěžování? Bylo by naivní myslet si, že jsme jako národ výjimkou, a že k obtěžování u nás nedochází. Jak ukazují statistiky, opak je pravdou, jen se o tom nemluví. Poslechněte si rozhovor s Johannou Nejedlovou a Kateřinou Kiliánovou ze sdružení Konsent.

Již pár týdnů koluje po celém světě na sociálních sítích kampaň #MeToo, která upozorňuje na sexuální obtěžování z pozice moci. Ženy, ale i muži, kteří ze strachu doposud mlčeli a o nepříjemných intimních zážitcích na veřejnosti nemluvili, se začínají ozývat a seznam jmen známých vlivných osobností, které se dopustily sexuálního násilí či stalkingu, narůstá.

V České republice, či v našem středoevropském regionu, se sice zatím nikdo známý ke kampani #MeToo nepřihlásil, ale bylo by velmi naivní myslet si, že jsme jako národ mezi lidmi výjimkou, a že k obtěžování u nás nedochází. Protože, jak statistiky ukazují, opak je pravdou, jen se o tom nemluví.

„Situace v Čechách je podobná jako v USA,“ říká Johanna Nejedlová, jedna ze zakladatelek organizace Konsent v pořadu Artcafé. „Zatím se tady ale o tom nemluví tak dlouho jako ve Státech nebo ve Skandinávských zemích. Proto se české ženy méně často přihlásí, že mají s něčím takovým zkušenost, nebo si ani neumějí to, co se jim v životě děje jako sexuální násilí pojmenovat.“

Konsent je spolek několika mladých lidí, kteří se rozhodli vstoupit do veřejného prostoru s tématem sexuálního násilí, ať už fyzického či psychického. Tvrdí, že sexuálnímu násilí lze předcházet kvalitní sexuální výchovou.

„V českých školách se sexuální výchova buď neodehraje vůbec, nebo se omezí na informace o antikoncepci. Vynechávají aspekt respektu vůči ostatním. Rádi bychom prostředí kultivovali a zdaleka se to netýká pouze otázky sexu,“ vysvětluje záměry organizace Kateřina Kiliánová, druhá ze zakladatelek Konsentu.

S tímto tématem souvisí i workshop pro děti či dospívající, který organizátorky plánují v rámci své kampaně Když to nechce, tak to nechce. Jako její součást probíhá do 10. prosince na Galerii Artwall v Praze také výstava Tvář znásilnění / The Face of Rape.

V souvislosti s výchovou Konsent upozorňuje také na to, k čemu jsou dívky a chlapci od malička vedeni. „Ženy jsou vychované tak, že se to tady takto děje, a že je to v podstatě nevyhnutelný fakt, se kterým je nutné se smířit, něco jako ženský úděl. Ženy jsou navyklé trpět a nést břímě,“ dodává Kiliánová.

Muži k ženám v řadě případů nepřistupují s dostačujícím respektem a ženy stále berou jako objekt či majetek. „Ženy, které sexuální násilí prožijí, se často nesetkají s pochopením od svého okolí. Bývají obviňovány a stigmatizovány,“ uvádí Konsent přímo na svém webu. 

To byl také jeden z impulzů, který vedl ke vzniku tohoto sdružení. „Navedl nás k tomu výzkum Amnesty International, který proběhl před dvěma či třemi lety a monitoroval názory české společnosti na znásilnění a z toho výzkumu vycházelo, že 63% Čechů a Češek si myslí, že oběť sexuálního násilí je svým způsobem spoluzodpovědná za to, co se jí stalo,“ vysvětluje Nejedlová.

Baví mě poznávat intimní prostor žen, říká Tereza Nvotová o filmu Špína

Špína (2017, r. Tereza Nvotová)

Jak debutující režisérka točí scénu znásilnění? Jak balancuje mezi intimním příběhem a společenskou debatou na témata přítomná ve filmu? Jakým filmařským zlozvykům běžným v českém filmu se debutant musí vyhnout?

„Je tady neskutečně velký počet lidí, kteří mají zkušenost s tím, že je někdo znásilní. Už nelze dál mlčet a dělat, že se to neděje, když všichni víme, že se to děje. Ti, co vědět nechtějí, tak nevědí. A proto jsme tady my, abychom jim řekli, že se to děje,“ odhaluje smutnou realitu Kiliánová. Konsent uvádí, že každá desátá žena zažije ve svém životě znásilnění.

Pro veřejnost je navíc velmi neuvěřitelné, že naprostá většina těchto trestných činů je spáchána osobou, kterou obět osobně zná a nejedná se tudíž o žádné monstrum v kabátu z parku.

S přesně takovými reakcemi lidí se setkala například i herečka Dominika Morávková-Zeleníková, která ztvárnila postavu znásilněné Leny ve filmu Špína Terezy Nvotové. Film se kromě témat sexuálního násilí v domácím prostředí a kvality lékařské péče pídí především po tom, jak žít poté, když znásilnění zažijete.

„Znásilněné dívky přestanou věřit samy v sebe, přestanou mít sebedůvěru a sebevědomí. To je jejich největší zabiják. Uzavřou se do sebe a problém se nevyřeší. Východiskem z toho je najít někoho, kdo jim pomůže nebo prostřednictvím něčeho najít způsob, jak se postavit na nohy, vypustit to ven, očistit se. Člověk nesmí zůstat sám,“ prozrazuje Morávková, co si odnesla z natáčení.

Do debaty se v souvislosti s českou kampaní Konsentu i kampaní #MeToo přidal se svými poznatky filmový kritik Kamil Fila, který v Artcafé stručně shrnul situaci v Hollywoodu a přispěl i dalším poznatkem.

„#MeToo vyvolalo protireakci z mého hlediska primárně starších mužů, čtyřicátníku, padesátníků, kteří vyrůstali v 60., 70., 80. letech a byli zvyklí na úplně jiné standardy chování a myslí si, že to, co je označováno jako obtěžování, je pro ně typ dvoření. To je jejich omyl, ve kterém žijí.“