Česká scéna poprvé prověřila Shakespearův epilog

Hra složité geneze (pravděpodobným spoluautorem je Shakespearův mladší kolega John Fletcher) byla zařazena do proslulého foliového souboru. Patrně doprovázela sňatek "zimního krále" Fridricha Falckého s princeznou Annou. V běžném povědomí žije její titulní hrdina jako prosazovatel reformační církevní odluky od Říma a zejména coby pragmatický "likvidátor" dvou ze svých šesti manželek.

Mínění o literárních a jevištních kvalitách Jindřicha VIII. se u rozličných badatelů i divadelníků diametrálně různí a zjevně není náhoda, že po žádném ze tří knižně vydaných přetlumočení naše scény nikdy nesáhly. Mošu zaujal až kvalitní nejnovější překlad Jiřího Joska, výrazně upravený režisérem a dramaturgem Jiřím Závišem. Brněnští inscenátoři (hostující výtvarník Jaroslav Miltfajt, jehož abstrahující scéna je tvořena gotickými sloupy, oblouky a schodišti), autorka časově nezačlenitelných barevných kožených plášťů a úpletů Andrea Kučerová, skladatel Zdeněk Merta, choreograf Vladimír Kloubek) vycházejí ze žánrové ambivalentnosti předlohy s rysy obřadně dvorské podívané (přes zkomorňující redukci tu vystupuje téměř třicet postav a obsazení dvou odlišných charakterů týmž interpretem může být matoucí) i harmonizujících a alegorizujících momentů Shakespearových pozdních romancí. V důraze na duplicitní název hry Všechno je pravda cítíme snahu vyložit ji jako nadčasové politické drama. První období Jindřichovy vlády počátkem 16. století slouží coby modelové "theatrum mundi", v němž veřejné osobnosti ve vratkém postavení hazardních hráčů na "kole Štěstěny" arivisticky stoupají k zenitu moci, aby naopak s noblesně pokorným smířením přijaly svůj nevyhnutelný pád.

Alena Antalová jako Kateřina Aragonská a Jiří Marák v titulní roli Jindřicha VIII.|foto: mdb.cz

Nepříliš dějový pětiaktový příběh de facto nemá ústředního hrdinu a ani civilně pojatý, modrofialově kostýmovaný panovník Jiřího Mazáka, vnější podobou vzdálený obligátní vousáčské robustnosti, není charismatickým a absolutistickým mocnářem. Střídajícími se protagonisty mozaikového panoptika složitě provázaných, neustále relativizovaných a teprve budoucností oceněných aktivit a nositeli dílčích syžetových linií jsou hned úvodem popravený vévoda Buckingham (Petr Gazdík), bíle oděná, statečně bojující, hrdá a vznosná královna Kateřina Aragonská (působivá Alena Antalová), zastiňující svou mladší nástupkyni Annu Boleynovou (Veronika Poláčková j. h.), a především ambiciózní machiavellistický kariérista pozdního kajícného prozření kardinál Wolsey (do "protitypu" vhodně obsazený Ladislav Kolář). Ne zcela domyšleně jsou řešeny opakované rituálové odchody obětí do zásvětí, jen symbolicky ornamentální funkci má aranžované kvarteto gravidních rudých dívek. Zdůvodnitelnou, ale až nadměrně pošklebnou roli průběžně plní dnešně ustrojený První (Viktor Skála) a Druhý muž (Petr Štěpán), plebejsky jízlivě ironizující kulisní praktiky vládnoucí elity.

Stejně jako samotný text budí první domácí uvedení Jindřicha VIII. protichůdné divácké i kritické reakce. Přikláníme se k těm, které shakespearovské existenciální zrcadlo, nastavené odpovědnosti a svědomí každého z nás, považují přes mnohé diskusní otazníky za pokus poctivý a nikoli marný.