Česká filharmonie: Projekt Čajkovskij (Symfonie 5 & 6)

(…) Slyšíme, že filharmonici hrají ruského klasika na desce – a několik dalších vystoupení potvrdilo, že i na koncertech – s velkou empatií. Patetickou symfonii natočili jako první z postupně vznikajícího souboru, pro který si společnost Decca vybrala Českou filharmonii a Byčkova. Bylo to v roce 2016, to ještě Byčkov netušil, že o dva roky později stane v čele orchestru. Nicméně právě společná zkušenost ze studiového nahrávání, zkušenost ze společné práce nad Čajkovského hudbou a patrně z pracovního a uměleckého souznění, vedla o rok později, po smrti šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, až k tomu, že Semjon Byčkov dostal nabídku, aby se stal jeho nástupcem. (…) Adagio lamentoso, čtvrtá věta Čajkovského Patetické symfonie, je pomalá, smutná, s akcenty bolesti a zoufalství. Jde proti dosavadní logice efektních symfonických finále, završujících díla plným zvukem, energií… Jedinečné řešení. Vlny gradací nakonec utichají a závěr dohasíná. K rezignaci? K rozloučení? Když se interpretace podaří, nastává na konci dlouhé ticho, než dirigent spustí ruce a než se publikum, vtaženo a omámeno, pomalu probere. Z koncertů České filharmonie a Semjona Byčkova (jejichž nahrávka je Albem dne) je takové provedení v paměti. A takové je zaznamenáno i na CD. (…) Sedmideskové album sice neobsahuje zdaleka všechny symfonické skladby Petra Iljiče, ale jde i tak o reprezentativní celek. Podstatné je, že to nejsou živé záznamy z koncertů, ale studiové snímky, podložené ovšem koncertními zážitky. Je to znát. (…) Semjon Byčkov Čajkovského už přečetl a umělecky prožil do všech detailů. Pražské nahrávky, které vznikaly v letech 2016 až 2019, jsou a zůstanou opravdu vzorovou interpretací symfonické hudby ruského romantika. A je zřejmé, že bezděky zároveň budou svědectvím postupného částečného přerodu České filharmonie pod Byčkovovým vedením. (…)

Nahrávka vyšla u labelu Decca.