Česká filharmonie: Projekt Čajkovskij (Klavírní koncerty 1-3)

(…) Sólistou všech tří zde zaznamenaných klavírních koncertů je Kirill Gerstein. Klavírista ruského původu, čtyřicátník, žije ve Spojených státech a v Německu. Hrál a studoval jazz, ale v patnácti se definitivně rozhodl pro klasický klavír. Patří k nejvyhledávanějším světovým klavíristům. Nelze se ale při poslechu jeho interpretace Čajkovského ubránit dojmu, že by této hudbě slušel romantičtější přístup. Ve smyslu „měkčí, snovější“. Je docela sympatické, že Koncert č. 2, ale ještě víc Koncert č. 1 neduní velkolepým patosem, takový, který by opravdu slyšitelně napovídal cestu k Sergeji Rachmaninovi. Je sympatické, že Gerstein evidentně nemá technické problémy. Jeho akordická hra, běhy, ta největší úskalí, která v sólovém partu zvláště v Koncertu b moll jsou, neřeší, prostě jen hraje. Nedá se ovšem přeslechnout Gersteinovo směřování ke krajnosti na protilehlé straně, než je rozmáchlý patos: k věcnějšímu cítění. Především k opravdové zřetelnosti, dané všem tvrdším úhozem. A k občas ke značně neurovnanému průběhu hudebních frází, s nárazy a nečekanými akcenty. Překvapí to a je potřeba si zvyknout, stejně jako na překvapivě „svá“ tempa, která ve srozumění s dirigentem volí. Pokud se týká Semjona Byčkova a hlavně filharmoniků, nemá ovšem Čajkovskij co do výrazu chybu. Orchestr zní v symfoniích i v klavírních koncertech, jimž se teď věnujeme, naprosto měkce, se známou dávkou velkorysého rozmachu, nostalgie, naléhavé náruživosti i bolestínství, s mnoha detailními poryvy a vzdechy. Je zřejmé, že nahrávky vznikaly na základě podrobné a opakované práce, do všech maličkostí nazkoušeny. Jsou plné docela emotivních míst. Je zřejmé, že Semjon Byčkov nenechal nic náhodě, že mu na Čajkovském – a na celém projektu – hodně záleželo. (…)

Nahrávka vyšla u labelu Decca.