Celý život byl solitérem a individualistou. Filmový kritik Pavel Branko a jeho Osudy

Pavel Branko se narodil roku 1921 na lodi plující do Terstu. Otec se na ní plavil se svojí ruskou (ale jen podle zeměpisného určení) ženou jako vysloužilec 1. světová války. Pavel Branko vyrůstal v dělnické kolonii, příslušející k magnezitce na Hačave. Studoval v Bratislavě a už jako student se stal aktivním odbojníkem proti fašismu. Za tuto činnost byl Slovenským štátem odsouzen na doživotí, jako zázrakem přežil koncentrák a po roce 1945 se stal překladatelem a později uznávaným filmovým teoretikem a kritikem.

Přeložil do slovenštiny zásadní prozaická díla z ruštiny, angličtiny a němčiny, jazyku se věnoval i teoreticky. Je autorem řady esejí pro literární revui Romboid. Jako filmový kritik byl u počátků práce významných slovenských režisérů Nové vlny Juraje Jakubiska, Dušana Hanáka, Martina Hollého. Za celoživotní dílo věnované filmu dostal v roce 2007 cenu Slnko v sieti.

Pavel Branko je svědkem i kritickým glosátorem důležitých událostí a dějinných epoch v historii Československa i samostatného Slovenska. Je evropským intelektuálem, skeptickým ke katolicismu, je nicméně člověkem ducha.