Carlos Fuentes: Chac Mool
Povídka mexického spisovatele v podání Jana Vlasáka a Petra Pelzera. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Mexický romanopisec Carlos Fuentes (1928–2012) jako syn diplomata (a později jako pracovník ministerstva zahraničí) hodně cestoval, v letech 1975-1977 byl velvyslancem ve Francii. Nositel četných literárních cen, redaktor a přispěvatel mnoha časopisů, univerzitní profesor literatury (USA) debutoval souborem šesti povídek Přestrojené dny (1954), v nichž se mexická realita různých epoch prolíná se světem fantazie. Prvním Fuentesovým románem je Nejprůzračnější kraj (1958), jehož protagonistou je hlavní město v různých společenských vrstvách a lidských typech, líčené sice v současnosti, ale s četnými pohledy zpět do dějin, včetně dob předkolumbovských.
Ze sbírky kratších povídek s názvem Chac Mool a jiné povídky (1973) jsme vybrali povídku titulní, která ovšem vyšla poprvé již roku 1954 ve Fuentesově prvotině Přestrojené dny.
Účinkují: Jan Vlasák a Petr Pelzer
Překlad: Eva Spitzová
Připravil: Petr Turek
Režie: Aleš Vrzák
Natočeno v roce 2008.
Převzato z knihy: Had, který se kouše do ocasu. Výbor hispanoamerických fantastických povídek (Brno: Host, 2008)
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Salcburský guláš. Temná místa minulosti dvou přátel vybublají na povrch
-
Svatopluk Čech: Výlet pana Broučka do 15. století. Ke 180. výročí narození autora
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.