Cabaret Calembour: Kalavečer na vlnách (audio)

03127459.jpeg
03127459.jpeg

Ve čtvrtek 26. června od 20.00 přivítal Český rozhlas Vltava ve svém vysílání skupinu Cabaret Calembour. Druhým dílem tak pokračuje nová řada Kabaretů v éteru, které našly své místo ve vltavském programu od května letošního roku.

Stránka Kabaret v éteru

V částečně improvizovaném Kalavečeru, který calembourští kabaretiéři uspořádali v karlínském studiu A, byla zaznamenána minutová hra na pokračování Ze života jepic, zmizení slona, i reportáž z MS v hokeji 2030.

Cabaret Calembour založili pěti lety tehdejší spolužáci z činoherní katedry pražské DAMU Milan Šotek (obor dramaturgie), Igor Orozovič a Jiří Suchý z Tábora (obor herectví). Všem byla společná záliba v poetice divadel malých forem a chuť rozvíjet tradici českého literárního kabaretu. Jak název skupiny napovídá, pro Cabaret Calembour je typický vytříbený slovní humor založený na jazykové hře, samozřejmostí jejich produkcí jsou však také původní, živě provozovaná hudební čísla. K trojici svérázných kabaretiérů patří od počátků i calembourské girls, herečky Lucie Polišenská a Klára Klepáčková.

03127457.jpeg

K vidění je Cabaret Calembour nejčastěji v Divadle Kampa a ve Studiu Y, momentálně má na repertoáru tři stálé tituly Čertovská kvidoule/Borůvčí, Cvidoule di Campo, Plejtvák. Za komedii Plejtvák, která líčí peripetie kolem umístění kostry plejtváka myšoka v pražském Národním muzeu, získal autor Milan Šotek Cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní českou hru roku 2013.

03115190.jpeg

Jaké místo mají v reprtoáru skupiny tzv. Kalavečery přibližuje Milan Šotek.Naše první představení byla de facto kabaretními inscenacemi, pevně ukotvenými textem. To jsme si přinesli z činohry. Hráli jsme naučené role kabaretiérů. Hráli jsme improvizaci. Až později jsme si troufli kabaretiéry na chvilku opravdu být a průběh večera ponechat na náhodě. Kalavečery se tedy v rámci naší produkce nejvíce blíží žánru kabaretu v pravém slova smyslu – tedy večeru rozmanitostí, pružnému, z velké části improvizovanému.

Kdo má při třídění přineseného materiálu poslední slovo a právo rozhodnout, co v Kalavečeru nakonec bude a co ne? A už jste zažili za pět let své existence nějakou „vztahovou“ krizi?

Měli jsme krize, jako v každém vztahu. Onen čertík, který mezi nás čas od času vyskočí, je zakletý právě v tom, že poslední slovo nemá nikdo. Proto se všechno musí – je na to teď takové módní slovo – „vykomunikovat“. Někdy je to zdlouhavé a únavné. Ale zdá se mi, že už pomaličku přicházíme na to, že trialog nevzniká tak, že každý píše své repliky, ale že společně vymyslíme jeho náplň, jeden to pak nahodí a další dva v následných kolech dotáhnou.

*Kalambúr (z francouzského calembour) je věta nebo sousloví, které má několik různých významů. Jednotlivé významy se buď vůbec neliší svou výslovností, nebo se významy liší různým přízvukem nebo rytmem (dělením slov). Správný význam lze obvykle určit z celkového kontextu.

Kolik slovních kalambúrů* jste si pro rozhlasový kabaret připravili? Mimochodem, je to podmínka každého vystoupení – vymyslet nebo použít nový kalambúr? Nemůže vám někdy jejich zásoba dojít?

Mám spíše opačný problém. Napsat něco bez slovních hříček. Normální dialog kluka a holky u snídaně, který by nepůsobil jako lekce z českého jazyka. Svým způsobem obdivuji autory „soup-oper“, že dokáží žít bez kalambúrů. Tedy také tentokrát, v rozhlase, jich zazní opravdu hodně. Je to taková naše poznávací značka.