„Byl to yperit, německý vynález, čirý a bez zápachu" aneb Vynálezy zkázy

Jednoroční dobrovolník Jaroslav Matějů z Kosmonos, z 22. pochodové setniny 10. zeměbraneckého pluku, vzpomíná na pobyt na ruské frontě v srpnu 1916, v lese u Gruševna-Zaječovky.

„Již začíná být fádní ten život, den co den totéž, práce stále stejná. Podívanou nám poskytují jen létadla, která se někdy vyrojí jako vosy, a jejich vzájemné boje. Mnohdy padne na některé létadlo několik tisíc ran ze strojních pušek a z děl, že zčista jasna se objeví na modré obloze plno obláčků. Přece však nebylo ještě žádné sraženo."

"Mnohdy padne na některé létadlo několik tisíc ran ze strojních pušek"|foto:Český rozhlas

Na vojenské letouny v roce 1917 vzpomíná i dvaadvacetiletý Josef Jakubíček z Veselí nad Moravou, který byl vyslán na italskou frontu. Popisuje i cvičení s plynovými maskami ve Slovinsku.

„V noci přiletěly italské aeroplány a házely bomby na Prosecco. Byli zde už několikrát, bomby ale ještě nikdy neházeli. Z Opčiny, Prosecca, Terstu a kdoví odkud na ně stříleli šrapnelama, osvětlovali reflektory a my z počátku se chodili na ně dívat. Zvláště v noci to bylo zajímavé, viděli a slyšeli jsme výstřel, zablesknutí a rána v místě, odkud se střílelo, nato výbuch šrapnelu vysoko ve vzduchu, nové zablesknutí a dutá rána. Zář reflektorů se míhala po obloze, a jakmile aeroplán osvítili, už se jim ze světla neztratil, ale obyčejně utíkal na moře."

„Odcházíme do Krajného Repa zkoušet plynové masky. Vejdeme do komůrky, pokud místa stačí, nasadíme si masky, pak se vystřelí patrona otravných plynů a ti, kteří mají masky špatné nebo špatně nasazené, utíkají ke dveřím nemohouce vydržet. Dostanou jiné masky. Při vycházení jsme si blízko dveří masky sundali, ale honem jsme utíkali ven, poněvadž nás plyn, který se tam ještě nacházel, štípal."

Vojáci po zásahu bojovým plynem|foto:Public domain, Hermann Rex

Technické „vymoženosti" na sočské frontě popsal i mladý důstojník Bohumil Sperling z Brna na jaře 1917.

„ Dnes v noci byla tu vzducholoď a letadla. Taloši shazovali jako obyčejně bomby. Za dne, od rána počínaje, zuří již dosti silná bubnová palba. Také naše okolí jest neustále drženo pod těžšími kalibry. Myslím, že z cesty ke kádru nebude nic, budeme tu asi museti zůstati."