Brýle, vousy a vlasy na ježka – to mám jako karikaturista nabito. Nejhůř se mi kreslí mladí hezouni, říká Miroslav Kemel
Přes třicet let se na stránkách tištěných médií setkáváme s karikaturami Miroslava Kemela, vystudovaného stavaře a někdejšího aktivního basketbalisty. Vtipy z pandemického roku teď vystavuje v galerii Českého rozhlasu, ve studiu pod dozorem Petra Ostrouchova zase vznikají skladby pro jeho nové album Vlčí stopy. I to byla témata Vizitky s Markétou Kaňkovou.
Ve svých karikaturách, které posledních několik let publikuje hlavně na platformě deníku Právo, by mohl přitvrdit. Není to ale jeho styl. „Urazit někoho kresbou je lehké, já to ale dělat nechci. Chci kreslit karikatury s obecnější platností, část interpretace vtipu nechávám na čtenáři,“ říká Miroslav Kemel. Většinu uplynulého roku strávil na chalupě, odkud glosoval dění spojené nejen s pandemií koronaviru. Jeho tematické vtipy je možné až do konce července vidět v rozhlasové Galerii Vinohradská 12. „Rád se tam občas zajdu podívat, abych si připomněl, co se za ten rok stalo. Vybavím si situaci i náladu, za které vtipy vznikaly, a zpětně sám sebe na určitých místech pobavím.“
Miroslav Kemel je vystudovaný stavař, projektování – konkrétně podélným řezům kanalizace – se ale věnoval jen rok před vojnou a rok po ní. Pak u něj zvítězil výtvarný talent a láska k časopisu Dikobraz, v němž se začátkem devadesátých let stal kmenovým redaktorem. „Byl jsem nadšený, že se uživím kreslením. Skončil jsem v Pražském projektovém ústavu, měl desetinásobný plat a nemusel chodit do práce,“ vzpomíná na bohatýrské porevoluční časy. Skutečnou radost ale pocítil až později jako kreslíř Lidových novin. Bavilo ho reagovat na každodenní dění, jeho vzorem byl hlavně Vladimír Jiránek. Za polovičního novináře se díky pravidelnému sledování a glosování dění v politice, kultuře i sportu považuje dodnes.
Léčivá moc hudby a textu
Do příběhů osázených specifickými panáčky se mu nejlépe hodí postavy s brýlemi, vousy či výrazným účesem, naopak nejhůře mu jdou „mladí hezouni“ – vizuálně tam často není čeho se chytit. Václav Klaus starší se mu nejlépe karikoval v době, kdy měl vlasy ostříhané na ježka, Jiřího Paroubka se zase naučil kreslit skrz postavu ze seriálu Simpsonovi. Zpětnou vazbu od politiků dostává jen občas. „S vtipem reagoval Miroslav Kalousek, pár nepříjemných sms jsem dostal od Andreje Babiše. Úsměvná reakce přišla od jednoho politika, který mi psal, že ho zanedbávám,“ vypočítává.
Vizitkou Miroslava Kemela se prolínala hudba, jíž se taktéž aktivně věnuje. V současné době připravuje s producentem Petrem Ostrouchovem v pořadí čtvrté album pojmenované Vlčí stopy. Ponese Ostrouchův rockovější, méně alternativní rukopis. Producent se také nepřímo podílel na textové podobě desky, Kemelovi dodal odvahy, aby na nahrávku zařadil i písně ovlivněné těžkými zážitky z dětství. „Hudba mi pomáhá se s nimi vypořádat. Ostatně léčebná síla propojení textu a muziky je důvod, proč jsem na gymplu začal skládat,“ říká.
Kromě kreslení a hraní Miroslav Kemel aktuálně žádné další velké plány nemá. Rád by co nejvíce času trávil se svou ženou v přírodě na chalupě. A drží palce svým synům, aby se co nejlépe vypořádali s rokem stráveným doma.
Související
-
Odstup je pro mou práci důležitý, říká karikaturista Kemel
Miroslav Kemel je známý karikaturista, ale také písničkář, jehož texty jsou plné poezie. Co musí dobrý karikaturista umět? Ptala se Lucie Výborná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
