Bludné balvany aneb Švédští vyslanci z doby ledové

3. červenec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy V současné době jsou v parku tři bludné balvany, ale podle pamětníků jich bývalo více

Před 400 tisíci lety urazily cestu dlouho kolem 1500 kilometrů, když je mohutný kontinentální ledovec zanesl ze Skandinávie až na úpatí Jeseníků či Beskyd. A dnes jsou to nejstarší velvyslanci Švédska nebo Finska v českých zemích. Řeč je o čtvrtohorních bludných balvanech, za kterými jsme se v pořadu Výlety s Vltavou vydali po celém českém Slezsku. Premiéru poslouchejte on-line.

Připravil: Ivan Motýl
Premiéra: 29. 6. 2020
Natočeno: v ostravském studiu Českého rozhlasu v roce 2020

Než vědci asi před 140 lety došli k takzvané ledovcové teorii, vysvětlovala se přítomnost červených žulových balvanů ve Slezsku různými způsoby. S pomocí bájí a pověstí o místních Kyklopech, čertech i pseudovědeckým zdůvodněním, že balvany vychrlily do polí jesenické sopky.

„Bludné balvany jsou kusy hornin, které ve Skandinávii i v oblasti dnešního Baltského moře postupující ledovec na své cestě přibral ze zvětralé suti či aktivně odtrhl ze skály. Tam, kde se čelo ledovce zastavilo, jejich cesta skončila,“ popisuje sběratel Jiří Dudek dávnou pouť žulových balvanů ze Švédska, ale i z finských Alandských ostrovů či z dánského ostrova Bornholm. Pan Dudek posluchače Vltavy pozval do Muzea bludných balvanů a souvků v Bolaticích na Opavsku. Ledovec totiž kromě bludných balvanů přinesl do Slezska i četné další kameny, třeba baltské pazourky, z nichž mnohé skrývají vzácné fosilie. „Obecně těmto drobným kamenům říkáme souvky. A v našem regionu patří mezi nejvzácnější souvky ty pocházející z Norska,“ vypráví sběratel.

Sběratel Jiří Dudek  u bludných balvanů v bolatickém muzeu

Geologie i poezie

Na Vidnavsku a Osoblažsku ledovcové čelo zabrzdilo až pohoří Hrubého Jeseníku. Na Krnovsku, Opavsku a Hlučínsku zase výběžky Nízkého Jeseníku. Přes dnešní Ostravsko se ledovec dostal nejdále na jih, a to Moravskou branou až téměř k Hranicím na Moravě. Na Těšínsku pak pronikl údolím řeky Ostravice pod Beskydy. A tam všude se dá skandinávská žula dosud najít na polích či v korytech řek a potoků.

Největší z nalezených bludných balvanů jsou dnes prohlášeny za chráněné přírodní památky a lze je vidět snad ve všech slezských městech, kam ve čtvrtohorách zasáhla svými ledovými prsty skandinávská ledovcová masa. „Před vodní tvrzí v Jeseníku se například nachází asi dvoutunový bludný balvan, o kterém dokážeme poměrně přesně říci, odkud k nám doputoval,“ vysvětluje šumperský přírodovědec Zdeněk Gába. Tento balvan pochází z jihovýchodního Švédska z provincie Smâland někde od měst Vestervik či Oskarhamn. Přímá vzdálenost do slezského Jeseníku je asi 850 kilometrů.

Největší bludný balvan v ČR stojí v Ostravě-Kunčicích. Váží skoro 18 tun

Zdeněk Gába přitom není jen geolog, celý život píše i poezii. A právě básně dávají našemu výletnímu cyklu i druhý rozměr, poezie jako by promlouvala za mlčící kameny. Však se také jedna Gábova sbírka jmenuje Dlažební kostky, přičemž menší bludné balvany se v minulosti skutečně používaly právě k dláždění slezských náměstí.

Několikatunové bludné balvany lze spatřit například ve Vidnavě, Krnově, Městě Albrechticích, Opavě, Hlučíně, Ostravě, Frýdku-Místku či Bohumíně. Desítky balvanů se pak podařilo svézt z polí přírodovědci Martinu Hanáčkovi do parku v centru obce Velká Kraš na Jesenicku. A v pořadu o nich také zasvěceně promlouvá.

Kolos na konečné tramvaje

Sběratel Aleš Uhlíř zase představuje tuzemského rekordmana, který stojí před ostravskou hutí Liberty (dříve Nová huť), přímo u konečné tramvaje ve čtvrti Kunčice: „Absolutně největší známý bludný balvan u nás byl vykopán z hloubky 6,5 metru při stavbě Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě-Kunčicích. Tento balvan žuly měří 320 x 250 x 155 centimetrů a váží asi 16,5 tuny. Druhý největší balvan lze najít v Ostravě-Porubě.“ O nálezu téměř jedenáctitunového bludného balvanu v Porubě se zachovala zajímavá vzpomínka z pera učitele Josefa Hurníka, otce hudebního skladatele Ilji Hurníka: „Po první světové válce byl jsem ustanoven jako učitel na národní škole v Porubě. Tam jedna z mých nejmilejších procházek vedla k bezejmennému potůčku, v němž ležel obrovský kámen narůžovělé barvy.“

Různé druhy skandinávské žuly

Öland, Dalarny, Rapakiwi anebo Uppsala. To jsou některá další jména lokalit, ze kterých bludné balvany ledovec ve čtvrtohorách přinesl. „Poznáte je snadno, nejlépe po dešti. Jejich načervenalá barva je nepřehlédnutelná,“ láká sběratel Jiří Dudek na výlet za skandinávskou žulou. Při troše štěstí se někdy stačí opravdu jen sehnout a kus Švédska se může ocitnout poutníkovi v kapse. Anebo může zaslechnout Baltské moře, to když najde na poli pazourek omletý mořskými vlnami.

autor: Ivan Motýl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.