Blekota z Arabely byl pro lidi Husák, vzpomínal Václav Vorlíček
Kdo chce zabít Jessii?, Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát, Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky… to jsou některé z vynikajících komedií, kterými se do českých diváckých srdcí zapsal režisér Václav Vorlíček.
Uměl se ovšem zapsat i do srdcí dětských. Tři oříšky pro Popelku jsou dodnes klasikou, kterou neopomenou na Vánoce zahrát na všech našich televizních stanicích. Častým opakováním se můžou těšit i Dívka na koštěti nebo Princ a Večernice. A to pořád mluvíme o filmech pro kina.
200 nejlepších seriálů všech dob mapuje stejnojmenná kniha nakladatelství Mladá fronta
Zorientovat se v současné záplavě televizních a internetových seriálů chce pomoci kniha 200 nejlepších seriálů všech dob. Vychází péčí nakladatelství Mladá fronta.
Vorlíček ovšem rád pracoval i pro televizi a v dobách normalizace měl jako jeden z mála našich tvůrců možnost spolupracovat se Západem. V praxi to znamenalo především štědrý přísun peněz. Na projekty, které vymýšlel spolu s Milošem Macourkem, byly zapotřebí. Tak třeba Arabela. Jak by asi vypadala, kdyby neměla finanční infuzi z (tehdejšího) západního Německa? Možná by tenhle seriál vůbec nevznikl, zmíněný tvůrčí tandem na něm totiž začal pracovat až na přímou objednávku z Westdeutschen Rundfunk.
„Přijel za námi pan Münterfering a zadal si u nás třináct dílů po necelé půlhodině. Pro nás to byl trochu problém, do té doby jsme s Macourkem byli zvyklí stavět příběhy na ploše hodiny a půl. Ale dostali jsme se do toho a práce nám šla dobře od ruky. V roce 1980 měl seriál premiéru u nás i v Německu,“ vybavuje si Vorlíček.
Hravé Národní filmové muzeum získalo nové prostory
NaFilm! neboli Národní filmové muzeum dosud pendlovalo mezi dočasnými prostory. Teď snad získalo definitivní zázemí ve slavném pražském Mozarteu. Do nové expozice se vchází z Františkánské zahrady, nedaleko vstupu z Jungmannova náměstí.
Významný filmový režisér nás opustil 5. února ve věku osmaosmdesáti let. Ve vltavské Mozaice jsme si ho připomněli rozhovorem, který s ním u příležitosti jeho pětaosmdesátin vedl ve Zlíně Tomáš Pilát. Místo pro interview nebylo zvoleno náhodně. Tvůrce, který významnou část své filmografie zasvětil tvorbě pro děti, jezdil na zlínský festival filmů pro děti a mládež často a rád, a získal tu i mnoho cen. A většinou tu slavil i svoje narozeniny. Zkrátka Zlín a Vorlíček, to se víc než padesát let skvěle rýmovalo.
Ve „zlínském“ rozhovoru se filmař vrátil i k Arabele a připomněl některé úsměvné momenty ze vzniku tohoto seriálu. Třeba tu, jak překladatel do němčiny udělal z čaroděje Rumburaka obyvatele města Rumburk. Po tomto krásném příkladu „ztráty v překladu“ pak režisér pokračoval: Nakonec se všechno vysvětlilo a vznikl seriál, jehož příběhy i postavy si žily vlastním životem. Onehdy jsem třeba slyšel dialog dvou lidí o tom, jak včera v televizi mluvil Blekota. U nás to byl řadový čert, kterého hrál František Filipovský, oni ovšem mysleli Gustáva Husáka!“
