Björnstjerne Björnson: Synnöve ze Slunečného návrší

Björnstjerne Björnson (1832–1910) je vedle Henrika Ibsena druhou nejvýraznější osobností norské literatury moderního průlomu. V roce 1857 se proslavil novelou Synnøve ze Slunečného návrší. Norové rázem začali číst všechny jeho další „selské povídky“, kterých publikoval celou řadu. Jde o texty z prostředí venkova, zejména ze života sedláků, kteří tehdy v Norsku zosobňovali ideály svobody a svébytnosti. V povídkách, ve své době značně novátorských, se objevuje řada folklorních motivů a je v nich hodně realistických prvků, přestože autor selské prostředí dosti idealizuje.

Björnstjerne Björnson|foto: Fotobanka Profimedia

V letech 1857–59 úspěšně působil jako ředitel Norského divadla v Bergenu. Tady napsal také mnoho básní, z nichž „Ano, milujeme tuto zemi“ se později stala textem norské hymny. Stěžejním obdobím Björnsonovy tvorby jsou 70. léta. Tehdy se angažuje v boji za liberalismus, za norský jazyk a za rovnoprávnost v unii se Švédskem.

V polovině 70. let vydal realistické drama o roli peněz ve společnosti Bankrot, kterým se okamžitě proslavil po celé Evropě a v USA. V 80. letech trávil většinu času mimo Norsko, hodně cestoval a pět let žil v Paříži.

Často vystupoval jako mezinárodně uznávaná politická i kulturní autorita a snažil se prosazovat myšlenku mírového soužití národů. Organizoval akce na podporu menších utlačovaných národů. Zastával se například Ukrajinců, Rumunů, Čechů, a zvláště Slováků.

Účinkuje Jan Vlasák|foto: Elena Horálková

Björnsonův celoživotní křesťanský humanismus a idealistická víra v lidské dobro přispěly k tomu, že mu v roce 1903 byla jako prvnímu Seveřanovi udělena Nobelova cena za literaturu. Přestože s výjimkou kratších próz a lyriky velká část jeho díla dnes příliš neobstojí, zůstává jednou z ústředních osobností norského kulturního vývoje druhé poloviny 19. století.