Babylon Berlin. Nejdražší německý seriál ukazuje hlavní město v rauši a plné pulzující hudby
Německý seriál Babylon Berlin vtahuje diváka do temného a zakázaného světa Berlína 20. let, kde právě hudba podtrhuje emoce, dekadenci a neklid doby. Ústřední píseň „Zu Asche, zu Staub“ v podání litevské herečky a zpěvačky Severijy se stala symbolem seriálu.
Hudební doprovod tvořili Johnny Klimek a Tom Tykwer, kteří zapojili celou řadu dalších hudebníků: MDR Symphonieorchester s dirigentem Kristjanem Järvim; pro seriál vznikl autentický jazzový ansámbl, který doprovází děj přímo v klubu Moka Efti - Moka Efti Orchestra – anebo retro jazzové písně v podání Bryana Ferryho a The Bryan Ferry Orchestra.
Tři světy filmové hudby, jedno Zakázané léto
Ve snímcích Jima Jarmusche hudba (od blues až po ambient) nevzniká jako doplněk, ale vynořuje se jako svérázný hlas postav, které se často pohybují za hranicemi zakázaného. Filmovému tvůrci, který vytváří ve svých filmech svět výjimečných outsiderů jsou věnovány v rámci Zakázaného léta 2 díly Klapky.
Babylon Berlin přináší obraz meziválečné společnosti ve městě, kde je možné všechno, kde se potkávají zakázané touhy, utajené identity i pravdy, které je zakázané vyslovit. Hudba – mezi dobovým jazzem, kabaretem a elektronickou extází – je tady formou vzdoru i útěku od stínu, který v roce 1929 už visel nad Evropou. Vlny Jiřího Mádla jsou třetím příspěvkem Klapky k Zakázanému létu. Hudba dobových hitů i zakázaných melodií v kombinaci s původní hudbou Simona Goffa.
Nejposlouchanější
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
-
Jana Knitlová: Soukromá derniéra. Příběh dvou herců na útěku z nacistického Německa
-
Gilbert Keith Chesterton: Modrý kříž. Dopadne otec Brown i zločince mezinárodního formátu?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.