Automat svět, Fádní odpoledne a Pábitelé. Povídky Bohumila Hrabala k 110. výročí jeho narození

V rodných Židenicích Bohumil Hrabal dlouho nepobyl. Od roku 1920 už bydlel v Nymburce, kde maturoval v roce 1934 na gymnáziu. Pak studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy, studia ukončil doktorátem v roce 1946.

Za protektorátu pracoval v notářství v Nymburce, pak byl skladníkem konzumního družstva a od roku 1942 vstoupil do služeb státních drah. Postupně podbíjel kolejnice, byl v kanceláři návěštního mistra, pak se stal telegrafistou a potom až do roku 1946 pracoval jako výpravčí v Kostomlatech u Nymburka.

Po dostudování práv byl akvizičním úředníkem Živnostenského fondu v Praze, potom obchodním cestujícím firmy s drogistickou galantérii K. H. Klofanda v Praze. Po roce 1948 likvidoval firmu, kterou zastupoval, a v roce 1950 se přihlásil na Kladno, kde pracoval na Poldině huti až do roku 1954, kdy utrpěl úraz.

Vrátil se do Prahy a byl do roku 1958 zaměstnán ve Sběrných surovinách ve Spálené ulici. Pak se stal kulisákem v libeňském divadle S. K. Neumanna až do roku 1962. Od té doby se věnoval literatuře. Zemřel 3. února 1997.

Automat svět

Příběh z pražské periférie, který začíná nalezením těla oběšené dívky, se odehrává se v prostorách libeňského obchodního paláce s občerstvením a kinem, v automatu Svět.

K popularitě Hrabalových povídek v polovině 60. let přispěl i filmový projekt režisérů československé nové vlny Perličky na dně (1966). Povídku Automat Svět natočila Věra Chytilová. Do jedné z hlavních rolí obsadila „něžného barbara“ Vladimíra Boudníka, který zde (v postavě napsané podle něho samotného) vede monolog o své výstavě grafik s názvem Hmatový prožitek fabriky. Jako statista se ve filmu objevuje i Bohumil Hrabal.   

Fádní odpoledne

Středověký mystik Jakob Böhme popisuje život člověka jako propast, v níž se zjevuje perlička na dně. Tuto představu si vypůjčil do titulu své knižní prvotiny spisovatel Bohumil Hrabal.

Z povídkové sbírky Perlička na dně z roku 1963 vybíráme náladovou črtu Fádní odpoledne. Zachycuje obyčejné, vskutku fádní nedělní odpoledne v předměstské hospodě v době, kdy většina štamgastů odešla fandit svému mužstvu na fotbalový stadion.

Pábitelé

Bohumil Hrabal vždy dokázal vyhmátnout to dobře známé lidství a zároveň stvořit nezapomenutelné figurky. Začal jim říkat pábitelé, a tento výraz se ujal natolik, že ho dnes najdeme třeba i v internetovém Slovníku cizích slov.

Stejně pojmenoval i svou druhou povídkovou sbírku s texty z přelomu 50. a 60. let. Vybíráme z ní její titulní povídku. I v ní popsal řádku roztodivných postaviček, z nichž některé dokážou přežít pády hlavou na beton i srp zaseknutý v lebce. A o tom všem navíc tak krásně vyprávějí.

Přál jsem si, aby se čtenář zamyslil nad reflektorem povídek, do kterých lidé najednou vešli a najednou zase odešli, tak jako bychom s nimi jeli kousek tramvají, a přesto se o nich z útržků rozhovoru a několika gest dověděli téměř všechno. Tak jsem dal na samého čtenáře, aby, když se mu zachce, sám si položil perličky na svoje dno.
Bohumil Hrabal k povídkám z knihy Perličky na dně