Architektonické modely na výstavě ve Frankfurtu

Museli pro ni vyklidit tři patra budovy muzea architektury. Pořadatelé zcela určitě nelitují námahy a nákladů – výstava má obrovský úspěch.

Přípravy trvaly dva roky. Oliver Elser kontaktoval mnoho architektů, aby od nich získal svolení k zapůjčení modelů jejich starších realizovaných i nerealizovaných projektů. Při těchto akcích Elser narazil na modely, které byly již dávno považovány za ztracené. Často ležely zaprášené na půdách nebo ve skladištích. K nejzajímavějším 'objevům' patří spirálovitý model nerealizované stavby architekta Conrada Rolanda z roku 1963. (foto).

Spirálovitý výškový dům, nerealizovaný. Model z roku 1963–1964. Architekt: Conrad Roland |foto: Conrad Roland

Prezentovány jsou modely 20. a 21. století, uvedené krátkým historickým přehledem jejich předchůdců. Jedním z nejstarších je dřevěný model Buonarottovy baziliky sv. Petra z Vatikánu. Z 300 vystavovaných exponátů jsou dve třetiny zapůjčené, mnohé z Musea of Modern Art v New Yorku. K hitům výstavy patří bezesporu nejstarší dochovaný model známého Resort House a mrakodrapu Seagram, vyvedeného v bronzu architektem Mies van der Rohe.

DAM-pavilon, Frankfurt nad Mohanem, nerealizováno, model 2007. Architekt: Barkow Leibinger, Berlin |foto: © DAM, Hagen Stier

Dva roky rešerší k jednotlivým stavbám a jejich modelům umožnily vyjasnit mnohá bílá místa v historii známých staveb. Především k jakému účelu byly modely vyrobeny a proč zrovna z těchto materiálů? Kdo modely zhotovoval - často to byli architekti sami. Jak se ukázalo, nebyl účel výroby modelů vždy pouze praktický a racionální. Často byly tyto ministavby pouhými fetiši nebo utopií.

Lékařská akademie, Ulm, nerealizováno, model 1965. Architekt: Frei Otto, Warmbronn |foto: © DAM, Hagen Stier

Modely staveb ze dřeva, korku, sádry, lepenky, drátu, plexiskla a jiných umělých hmot, zhotovené mistrnými řemeslníky, jsou dodnes velkou konkurencí pro jejich protějšky ze současnosti, tištěné v 3D-tiskárnách. Tento proces ukazuje výstava také. V posledním patře je jedna z tiskáren vystavena spolu s monitorem, na kterém návštěvníci vidí zrychlený proces tisku. Nejpozději zde je jasné, proč jsou ručně zhotovené modely stále žádané.

A proč se architektonické modely prosadily vlastně až ve 20. století a vytlačily náročné tojrozměrné perspektivní výkresy se kurátorovi výstavy rovněž podařilo názorně ukázat. Mimo jiné také na modelech staveb architekta Frei Otto. Jeho známý styl závěsných kovových sítí (Olympijský stadion v Mnichově) je nemyslitelný bez předcházejících kovových minimodelů, především z důvodů statických výpočtů.Výtečná výstava ozřejmuje ještě jeden zajímavý aspekt architektonického modelářství: z dnešního hlediska antikvární modely dosahují na volném trhu horentních cen – především vzácné modely z korku.

Das Architekturmodell – Werkzeug, Fetisch, kleine Utopie. DAM – Deutsches Architekturmuseum Frankfurt. Výstava potrvá do 16. září 2012.