Archetypy bez zbytečných ornamentů. SKUTR láká na Rusalku do Národního
Opera Rusalka, kterou Antonín Dvořák napsal na libreto Jaroslava Kvapila, měla světovou premiéru v roce 1901 v Národním divadle v Praze. Od té doby je trvalou součástí jeho repertoáru. Příběh o vodní víle, která doplatí na svou lásku k člověku, může být inscenován mnoha způsoby. Jak se na něj dívá tvůrčí tandem SKUTR? Poslechněte si rozhovor s Lukášem Trpišovským, Martinem Kukučkou, Tomášem Netopilem, Kateřinou Kněžíkovou, Alžbětou Poláčkovou a Františkem Zahradničkem.
Jdeme k nějakému základnímu archetypu. Ať už to je příběh holky, která dospívá v ženu, anebo nějakého člověka, který jde za hlasem svého srdce, ale narazí na jiné společenství, jinou civilizaci.
Lukáš Trpišovský
Dirigentské taktovky se ujme Tomáš Netopil, který se do Národního divadla vrací po téměř 12 letech. V titulní roli Rusalky se v alternaci představí sopranistky Kateřina Kněžíková a Alžběta Poláčková. Dále v alternacích účinkují Michajlo Malafij a Aleš Briscein (Princ), Peter Kellner a František Zahradníček (Vodník), Ester Pavlů a Kateřina Jalovcová (Cizí kněžna), Lucie Hilscherová a Jana Sýkorová (Ježibaba) a další.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Stíny minulosti a obraz současnosti. Skladba Haštala Hapky slaví mezinárodní úspěch
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
