Antonín Dvořák: Klavírní kvartety op. 23 a 87

(…) Z nahrávky je jasné a zřetelné, že soubor hledá a nachází záchytné body, které i v hudbě z méně hraného období zdůrazní „to již“ „dvořákovské“. Proměnlivost: zadumanost i projasnění, líbeznost i hravost… Zároveň jsou tu kratičké záblesky v melodice, obecně slovanské, snad vzdáleně ruské. A také je tu inspirace Schubertem. Přiznával ji i sám skladatel. Dvořákem samozřejmě přetavena.
Dvořákovo klavírní kvarteto hraje vzájemně vyváženě, žádný nástroj nedominuje, ani klavír. Což ovšem nemá znamenat, že je slabý. Naopak. Mistrovství komorní souhry spočívá ve vzájemném sladění, aniž by přišla nazmar mocnost a virtuozita každého jednotlivce. (…)

Nahrávka vyšla u vydavatelství Supraphon.