Anton Pavlovič Čechov: Dům s mansardou

Čechovův současník Maxim Gorkij napsal: „Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné... Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a  naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem."

Pavel Soukup|foto: Adam Kebrt

Anton Pavlovič Čechov dovedl své povídky vystavět mistrně a bez zbytečných slov. Jeho povídky se vyznačující jak úsporností stylu, tak dramatickým spádem a hlavně velkým uměním charakterizovat postavy i prostředí děje přesně odpozorovanými detaily.

Čechov moc dobře věděl, že těžiště toho, čemu říkáme pravda, záleží jen na úhlu pohledu, z něhož pozorujeme věci i děje, a jako schopný spisovatel (a možná i jako lékař) je pozoroval z více úhlů současně. Jeho postavy dosvědčují, že pravd je tolik, kolik je lidí.

Povídka Dům s mansardou z roku 1896 patří k jeho nejznámějším.