Anton Pavlovič Čechov: Dům s mansardou
Jedna z nejznámějších Čechovových povídek, ve které, stejně jako v jiných textech, jeho postavy dosvědčují, že pravd je tolik, kolik je lidí. Čte Pavel Soukup. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Čechovův současník Maxim Gorkij napsal: „Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné... Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem."
Anton Pavlovič Čechov dovedl své povídky vystavět mistrně a bez zbytečných slov. Jeho povídky se vyznačující jak úsporností stylu, tak dramatickým spádem a hlavně velkým uměním charakterizovat postavy i prostředí děje přesně odpozorovanými detaily.
Čechov moc dobře věděl, že těžiště toho, čemu říkáme pravda, záleží jen na úhlu pohledu, z něhož pozorujeme věci i děje, a jako schopný spisovatel (a možná i jako lékař) je pozoroval z více úhlů současně. Jeho postavy dosvědčují, že pravd je tolik, kolik je lidí.
Povídka Dům s mansardou z roku 1896 patří k jeho nejznámějším.
Účinkuje: Pavel Soukup
Překlad: Anna Zahradníčková
Režie: Josef Melč
Natočeno v roce 1985.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
