Anton Bruckner: Symfonie č. 3

(…) Silným podnětem ke komponování bylo pro Brucknera seznámení s Wagnerovým Tannhäuserem a pak hlavně s jeho novátorskou operou Tristan a Isolda i osobně s jejím tvůrcem při premiéře díla v roce 1865 v Mnichově. Vzhledem k Wagnerovi se projevoval jako upřímný, až naivně nekritický obdivovatel. Je toto vše – patos, náboženská víra, naivní čistota, obdiv, svérázné hudební myšlení - přítomno v nahrávce Valerije Gergijeva a Mnichovských filharmoniků v případě Třetí symfonie? Ano i ne. Gergijev cítí a diriguje Brucknerovu nejcharakterističtější (a wagnerovskou) symfonii velkolepě, romanticky, nikoli asketicky. Ale nepřehání její patos. Dost na tom, kolik ho nahrávka dostává díky chrámové akustice a dlouhému dozvuku… Mnichovští filharmonikové hrají skvěle. Jemné kouzlení se zvukem ale není v dané akustice možné. A není moc možné ani v Brucknerově hudbě, vrstvené v plástvích, v odhaleném základním zvuku, zejména smyčců proti žesťům… Orchestr vydává Brucknerovy symfonie na vlastním labelu. Rozhodně jim nedělají ostudu. (…)

Nahrávka vyšla u labelu Warner Classics.