Animal Collective - Merriweather Post Pavilion

Vzpomínáte si ještě na Spirit They're Gone, Spirit They've Vanished? Dvojalbum rozštípnuté na dvě diametrálně odlišné půle. Divoký experiment, který se vzdaloval nejen od tradičních hudebních forem ale chvílemi až od hudby samé. Disk 1. A skvělé a naprosto přehledné dokonce až přebroukatelné písně na disku druhém. Po devíti letech působení kapely, po všech jejich předchozích osmi řadových albech je člověk připraven téměř na všechno. Animal Collective jsou schopni na živo tucat průrazněji než Underworld a pak zase začnou být tak rozvlekle artsy až z toho jednomu těžknou víčka. O tom prvním jste se mohli přesvědčit loni na konci října v Arše o tom druhém před pár lety na desce Campfire Songs. Je až s podivem, že při tak vysoké kadenci vydávání alb, byla tohle deska společně s Danse Manatee jedinými momenty, které nestály za moc.

Merriweather Post Pavilion mohlo tedy znít prakticky jakkoli. A ve finále to je vlastně to, co by se dalo po dříve nashromážděných poznatků nazvat "klasičtí Animal Collective". Ve své podstatě popové písničky, zanesené takovou spoustou zvukového haraburdí, lo-fi akustických i elektronických skřípanců a bzuků, že vám zase bude chvíli trvat, než se tím proderetre k písním samým. V čem je tahle deska jiná oproti svým předchůdcům, to je jednotnost onoho zvukového kalu, pod kterým se písně skrývají. Pokud jste už tedy z desky zaslechli byť jen polovinu jedné skladby, máte docela přesnou představu o tom, jak bude znít zbývajících cca 54 minut. Ano, úctyhodná stopáž. Od jejich debutu je to vlastně nejdelší deska a to přitom obsahuje téměř nejkratší písně, vůbec poprvé tady žádná z nich nejde přes šest minut. Co se té jednolitosti týče, ta je o to pozoruhodnější, že kapela vlastně v posledních letech funguje tak, že jsou její jednotliví členové zavření každý u sebe doma, pracují samostatně a své zvuky si vyměňují emailem. Věci, které vznikají virtuálně někdy trpí sterilním zvukem a nulovou atmosférou. Ale u Animal Collective to naštěstí nehrozí. Ani omylem. Naopak tahle deska patří dost možná k nejlepším, co kdy natočili. Je hutná, psychadelicky rozostřená, hybná, samozřejmá, sebevědomá. Jsou to Animal Collective ve vrcholné formě.