Analogie a anachronismy Tomáše Hlaviny
Objekty a sochy konceptuálního sochaře Tomáše Hlaviny téměř vždy připomínají nějakou známou věc z každodenního života přenesenou do galerie. Těžší je ovšem rozlišit k čemu je určena a jestli může něčemu sloužit. Tak je tomu i u výstavy v Galerii 1. patro v Praze otevřené do 27. září.
Výstava je souborem objektů a instalací, který zahrnuje jednak práce v Praze dosud nevystavené, ale je současně také malou retrospektivou autora. Výstavu vymezují pojmy „analogie“ a „anachronismy“, které naznačují jeden z podstatných pohledů na vystavená díla.
Analogie je možností srovnávat dvě různé věci na základě nějaké podobnosti. Analogie je určitým způsobem jak k věcem přistupovat a jak jim rozumět. Anachronismus může být chápán nejen jako označení čehosi zastaralého v novějším kontextu, ale také bez tohoto hodnotícího hlediska jako používání prvků či forem bez ohledu na jejich časové zařazení.
Nejposlouchanější
-
Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále. Příběh malého pikolíka, který jde za svým snem
-
Jack Black: Nemáte šanci. Příběhy z amerického podsvětí
-
Jiří Hájíček, Zuzana Říhová, Karel Poláček a další. Venkovské povídky českých spisovatelů
-
Václav Havel: Audience. Nové zpracování s Trojanem a Myšičkou v hlavních rolích
