Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Bouře. Tragické drama o nedostatku lásky a vzpouře proti dusivému maloměstu

7. srpen 2022

Hra pro pamětníky

Krutý obraz ruské společnosti druhé poloviny 19. století. Ve Hře pro pamětníky uvádíme v obnovené premiéře inscenaci, která byla natočena v brněnském studiu v roce 1973. Účinkují Zdena Herfortová, Vlasta Fialová, Josef Karlík, Ladislav Lakomý, Jaroslav Dufek a další. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Z ruštiny přeložil a pro rozhlas upravil: Jiří Sedláček
Hudbu složil a řídí: Jiří Váchal

Osoby a obsazení: Dikoj (Josef Karlík), Boris (Ladislav Lakomý), Kabanovová (Vlasta Fialová), Tichon (Jaroslav Dufek), Kateřina (Zdena Herfortová), Varvara (Eva Hradilová), Kuligin (Bohumil Slezáček), Váňa Kudrjaš (Jaroslav Kuneš), Glaša (Eva Gorčicová), Paní (Zdeňka Gräfová), 1. muž (Karel Fajt), 2. muž (Maxmilián Hornyš) a žena (Olga Hauková)

Režie: Miloslav Jareš

Natočeno: v roce 1973

Svým dramatickým dílem čítajícím na padesát divadelních her se stal Alexandr Nikolajevič Ostrovskij kronikářem poměrů panujících v ruské společnosti ve druhé polovině 19. století. Nastavil v něm zrcadlo především kupeckému stavu a bez příkras zachytil jeho zaostalost, tyranii, hamižnost a krutost. Jako dramatik ovládl a vystřídal mnoho žánrů od společenské satiry či velmi hořké komedie přes veršované hry, dramata s námětem z ruských dějin i pohádek až po tragédie.

Námět k jedné ze svých nejceněnějších her, dramatu Bouře, našel během literární expedice uspořádané Ministerstvem námořnictví v roce 1856. Cesta vedla k pramenům Volhy, členové expedice, které se z ruských spisovatelů zúčastnil například také A. S. Pisemskij, měli sledovat život, zvyky a mravy obyvatel v této oblasti. Ostrovskij dostal jedinečnou možnost poznat lidi z nejrůznějších sociálních vrstev, sledoval tvrdou dřinu burlaků, rozmlouval s místními popy, učiteli, kupci, rybáři. Vedle místních lidí a jejich příběhů na Ostrovského udělala velký dojem samotná řeka Volha, která má v dramatu Bouře symbolický význam.

Tahle bouřka jen tak neprojde! … Mám takovou předtuchu. Buď to někoho zabije, nebo bude hořet! Určitě se toho dočkáme.

Na začátku hry se majestátní krása řeky dostává do přímého kontrastu s ošklivostí života, který vedou lidé na jejích březích. Zabednění před každou změnou, která by mohla ohrozit staré pořádky, skrývají navenek spořádané kupecké domácnosti městečka Kalinov rodinnou tyranii. Vážený kupec Dikoj ponižuje svého synovce Borise a využívá jeho závislého postavení, vdova Kabanovová podobným způsobem deptá mladou ženu svého syna, Kateřinu. Z nemožnosti úniku před každodenním příkořím se zrodí touha po pravé lásce, která je však předem odsouzena ke krátkému trvání. Nechává po sobě výčitky svědomí i pocit viny, se kterými hlavní hrdinka nedokáže dál žít.

Premiéra Bouře proběhla v Moskvě roku 1859 s velkým ohlasem, i když kritiky nebyly jednoznačně příznivé, přesto právě s přihlédnutím k této hře získal Ostrovskij roku 1860 cenu Akademie věd za nejlepší dramatické dílo.

autor: Jiří Sedláček