Alena Lehnerová: Co je to tam za sochu? Malostranský hřbitov mě zaujal, když jsem kolem jezdila do práce

Fotíte, zajímáte se o sochařství anebo dokážete určit každou rostlinu, na kterou narazíte? Pak jste ideální adepti na členství ve Spolku Malostranský hřbitov, který už osm let pečuje – a to doslova – o život na místě, kde odpočívají například blízcí přátelé rodiny W. A. Mozarta či příbuzní Václava Havla, Jakuba Arbese nebo Jana Nerudy.

Malostranský hřbitov|foto: Profimedia

Mimochodem, velmi blízko má k tomuto místu jeho básnická sbírka Hřbitovní kvítí. „Neruda ji věnoval svému spolužákovi, který zemřel na tuberkulózu a byl tu pochovaný,“ řekla ve Vizitce předsedkyně Spolku Alena Lehnerová.

Břečťan a nic víc

Na hřbitov mezi pražským Smíchovem a Košířemi ji před lety zavedla zvědavost. Cesta do motolské nemocnice, kde pracovala jako zdravotní sestra, totiž vedla právě kolem tohoto tajuplného místa. „V devadesátých letech ten hřbitov vypadal jako plocha pokrytá břečťanem, ze které vystupovala tajemná socha. Vždycky mě zajímalo, co je to za plochu a co je to za sochu,“ vzpomíná s odkazem na vzácný náhrobek klečícího biskupa Leopolda Thun-Hohensteina, který je součástí jedné z nejzajímavějších evropských sochařských „galerií“ pod širým nebem.

Malostranský hřbitov byl založen roku 1786 na místě někdejšího morového pohřebiště|foto: Jolana Nováková

Spolek Malostranský hřbitov má v současné době tři desítky členů. Od roku 2016, kdy se místo po revitalizaci otevřelo veřejnosti, tu pořádá komentované procházky, věnuje se péči o vegetaci i náhrobky a vydává také publikace. Ta prozatím nejobsáhlejší se jmenuje Malostranský hřbitov, vyšla v roce 2015 a mapuje každý náhrobek. Na webu Spolku jsou pak k dispozici publikace menšího rozsahu, jež se věnují jednotlivým skupinám pohřbených lidí: od generace hudebníků blízké W. A. Mozartovi přes duchovní až po architekty či stavitele.

Kořeny Malostranského hřbitova spadají do konce 17. století, kdy místo sloužilo jako pohřebiště obětí morové epidemie. Pohřbívat se tu přestalo v 80. letech 19. století.

„Smíchov se tehdy průmyslově rozvíjel, říkalo se mu pražský Manchester. Dostal se do zastavěné části města a přestal hygienicky a kapacitně vyhovovat,“ dodává Alena Lehnerová s tím, že dnes už si tu nikdo hrobku zamluvit nemůže. Z pohřebiště se totiž stala kulturní památka.

Nic se parcelovat nebude

K morové epidemii se váže i tak trochu zavádějící název hřbitova. Proč malostranský, když se nachází na Smíchově? Šlo o to, že toto místo sloužilo jako morový hřbitov právě pro Malou Stranu a náleželo k dnes již neexistujícímu malostranskému kostelu sv. Václava.

Hřbitov je po revitalizaci otevřen pro veřejnost|foto: Jolana Nováková

Velkou zásluhu na zachování dnešní podoby hřbitova má spisovatel a smíchovský patriot Jakub Arbes. „V roce 1910, čtyři roky před smrtí, se mu podařil majstrštyk a velmi hlasitě se vymezil proti hrozícímu rozparcelování hřbitova pro průmyslové účely,“ říká Alena Lehnerová s tím, že spisovatele k tomu vedly osobní důvody. Měl tu totiž pohřbené děti.