Akát jako téma vášnivé politické debaty. Maďarští divadelníci na Palm Off Festu staví ekologii proti politice

Z inscenace Maďarský akát, režie Kristóf Kelemen a Bence György Pálinkás
Z inscenace Maďarský akát, režie Kristóf Kelemen a Bence György Pálinkás

Inscenaci Maďarský akát, tedy politické post-faktické divadlo s dávkou ironie a satiry, přivezli na Palm Off Fest divadelníci z Budapešti – režiséři Kristóf Kelemen a Bence György Pálinkás. Hlavním tématem je strom jakožto nástroj absurdní politické přestřelky. 

Akát bílý sice pochází ze Severní Ameriky, ale za tři století se stal pro Maďary symbolem národního stromu a pro premiéra Viktora Orbána hlavní zbraní proti Evropské unii, která chce omezit negativní vliv tohoto stromu na životní prostředí.

Jak vůbec začala celá debata okolo akátu?

Bence György Pálinkás: Začalo to tím, že se mi do rukou dostala vyhláška Evropské unie o invazivních druzích škodících evropské flóře a fauně. Připomínalo mi to absurdní bajku o tom, jak zvířata a rostliny dávají různá prohlášení o naší společnosti. Z dané vyhlášky v nás nejvíc zarezonovala právě informace o akátu bílém, který je v Maďarsku skutečně populárním stromem, v podstatě považovaným za národní symbol. A mám pocit, že i tady v České republice se jedná o poměrně dost rozšířenou dřevinu. 

V České republice se ovšem akát nestal politickým nástrojem populismu. Kdy v Maďarsku politické hnutí za záchranu akátu bílého začalo?

Kristóf Kelemen: Bylo to v roce 2014, což šlo ruku v ruce s evropskou vyhláškou, které se hned chopil maďarský parlament v čele s premiérem Viktorem Orbánem. Okamžitě využil toto téma ve svém mediálním a politickém boji proti Evropské unii a proti Bruselu.

Z inscenace Maďarský akát, režie Kristóf Kelemen a Bence György Pálinkás

Bence György Pálinkás: Zkrátka naše vláda se vždy velmi rychle chopí něčeho, co může využít ve svůj prospěch. Veřejně ale nebere v potaz všechna fakta. Evropská unie nikdy neřekla, že se musí vyhubit a vykácet všechny akáty.

Kristóf Kelemen: Nejvíc paradoxní na celé této kauze je fakt, že akát byl do Evropy přivezen ze Severní Ameriky, tudíž je to importovaná cizí rostlina. A současné politické vedení Maďarska, tedy pravicová národně-konzervativní strana Fidesz, je známá svým hnutím proti uprchlíkům a všemu cizímu. Proto působí až absurdně, s jakým odhodláním brání tento importovaný strom jakožto národní symbol. Já to zkrátka vnímám jako populistický diskurz. A na to chceme naší inscenací poukázat především.

Jak na tento váš divadelní fake-dokument, ve kterém si z celé této situace děláte trochu legraci, reagovalo publikum? Sledují vás spíše diváci, kteří s vámi souhlasí, tudíž už nemusíte přesvědčovat přesvědčené, nebo jste někoho třeba i pobouřili?

Bence György Pálinkás: Je asi obecně známo, že maďarská společnost je rozdělená, nejčastěji na pravicové konzervativce a na levicové přívržence, ale najde se i řada lidí, kteří se nijak politicky nevyhraňují. Tyto dva tábory spolu nesouhlasí v řadě témat. My jsme ale k jejich neshodám nechtěli přispívat. Rádi bychom, aby se na naše představení chodily dívat obě skupiny. Jednoznačně se nestavíme na jednu nebo druhou stranu, my jen poukazujeme na alarmující nebo absurdní skutečnost, ve které naše společnost v současné době žije.

Kristóf Kelemen: Rozhodli jsme se, že v naší inscenaci akát jakožto národní symbol reinterpretujeme. Místo národního symbolu boje proti všemu cizímu jsme z akátu udělali symbol otevřené společnosti a ideál komunity. Kdo dokáže zakořenit v maďarské půdě, může být Maďar, tvrdíme v naší inscenaci. Přirozeně to vše podáváme s jasnou dávkou nadsázky.

Z inscenace Maďarský akát, režie Kristóf Kelemen a Bence György Pálinkás

Nadsázka je patrná nejen ze samotného představení, ale i z videí, které jste natáčeli ve veřejných prostorech nebo maďarských školách. Všechny tyto vaše intervence – sázení akátu na historicky důležitých místech nebo kreslení větviček akátu do maďarských učebnic dějepisu – byly zamýšleny jako vtip, nebo jste je mysleli vážně?

Kristóf Kelemen: Naším cílem bylo znejistit publikum tím, že budeme kombinovat skutečná fakta s nepravdivými informacemi. Touto formou, tedy post-faktickým divadlem, chceme poukázat na to, v jakém kontextu se dnes společnost jako celek nachází. V podstatě tak poukazujeme na metody komunikace, které uplatňuje současná vláda na občany Maďarska. 

Inscenace je směsicí mnoha forem – zaznívá sborový zpěv, recituje se poezie, promítají se videozáznamy – více či méně pravdivé dokumenty. Jako diváci jsme tak svědky multimediální performance. Jak jste se dopracovali k této formě?

Kristóf Kelemen: Jak už bylo řečeno, inscenaci Maďarský akát v podstatě označujeme za post-faktické divadlo, což už je sám o sobě nonsens. Dokument by měl být založen na předkládání faktů a zobrazování pravdy. To, jak se manipuluje s pravdou a fakty, je dost alarmující skutečnost, se kterou jsme stále častěji konfrontováni.

O formě inscenace uvažujeme, a divákům ji tak i předkládáme, jako o performativní přednášce. Což je zároveň další argument pro použití jiných médií nebo výrazových prostředků, jako je zpěv, videoprojekce, rap nebo slam poetry. To pak činí přednášku samotnou mnohem atraktivnější.