Adaptovat starověký humor není sranda. Zakladatelé Antické Štvanice se toho nezalekli

Inscenaci Plodnost! Mír! A Bohatství! vytvořili společně dva absolventi DAMU, dramaturgyně Marie Nováková a režisér Ivo Kristián Kubák, kteří jsou zároveň zakladateli a organizátory festivalu: „Do vily Štvanice jsme jako divadelníci vstoupili před pěti lety. Už tehdy jsme uvažovali o dlouhodobějších dramaturgických cyklech, které jsme chtěli inscenovat nejen v klasicistní vile, ale i v plenérovém prostoru,“ řekl na úvod ArtCafé Ivo Kristián Kubák.

Planoucí vášeň pro antické texty

Přestože festival se původně zaměřoval na inscenování antických dramat, brzy se dramaturgie rozrostla o současnou dramatiku inspirovanou antikou, a rozšiřuje se pořád dál: „V nejbližší době nás čeká inscenace barokního textu s antickou tematikou, rozvíjíme také koprodukční projekty, jako byla například loni uvedená dvouhra Faidra/Prosebnice,“ upřesňuje režisér, a dramaturgyně Marie Nováková ho doplňuje: „Za vším stojí naše vášeň pro antické texty. Na DAMU jsem se kdysi hlásila s koncepcí Aischylovy Oresteie, na škole jsme se pak antikou hodně zabývali. Inscenovat antiku je těžké, a v kamenných divadlech to nemá příliš odezvu. Nás to ale baví, vždycky jsme chtěli dělat divadlo založené na textu, a to v netradičních prostorech, kam antika bezesporu patří.“

Proč si klást snadné cíle?

Dosavadní programovou nabídku festivalu letos divadelníci poprvé obohatili o žánr komedie: „Po uvedení nejdelší a nejsložitější antické tragédie (Aischylova Oresteia) jsme si vytyčili další cíl – antickou komedii. Chtěli jsme porozumět tomu, jak vypadal a fungoval antický humor, a pokusit se ho přenést do dnešních dnů,“ vysvětlila Marie Nováková. Přestože původně chtěla adaptovat jeden Aristofanův text, sáhla nakonec po dvou: „Největší řecký komediograf své texty psal jako reakci na dobové politické dění. Dnes jsou poměrně těžce pochopitelné a je náročné si představit, na co konkrétně cílil. Kombinace dvou textů tedy ve výsledku dávala větší smysl.“

Společnost v krizi, která čeká na zázrak

Nováková nakonec autorsky pracovala hlavně s komediemi Plutos a Mír.  Obě jí totiž nabídly možnost dotknout se nejen aktuální řecké, ale i evropské reality:

Čtěte také

Berlín v době, kdy se Evropa radikalizuje. Berlin Alexanderplatz v podání Tygra v tísni

„Většina Aristofanových textů se zakládá na principu společnosti v krizi, která čeká na zázrak. Objevuje se v nich prostý hrdina, který chce docílit všeobecného blaha. Má to ale samozřejmě háček v podobě lidského faktoru. V tomto případě ten, že ono blaho si hrdina nakonec chce nechat sám pro sebe. Nejde tedy nastolit ideální stav věcí, protože lidé jsou jen lidé,“ říká Nováková, která nakonec do hry zapojila i texty dalších autorů – Vergilia, Homéra i moderních řeckých básníků.

Rozžít prostor a naplno zapojit herce

Text vzniklý z širokého spektra podnětů a inspirací se pak inscenační tým snažil převést do tvaru, který respektuje antické divadlo. Nebo alespoň to málo, co o něm víme: „Tentokrát jsme se drželi pravidla střídmosti. Naším cílem bylo především rozžít plenér dramatickými situacemi a hereckou akcí, výrazně pracujeme také s ritualitou. Důležitá je samozřejmě výtvarná, pohybová i hudební složka,“ říká k inscenačnímu klíči režisér Ivo Kristián Kubák.

Jak pracovali s antickými klišé? Jak přesně využili prostor ostrova? Jak vypadají masky a kostýmy, a jaká hudba zní v inscenaci, kterou na pražské Štvanici můžete vidět až do 9. září? Více si poslechněte v záznamu pořadu, jehož součástí je i hudební výběr Dominika Gajarského.