33 otázek pro Jana Skácela

„Když posloucháte Skácelovou poezii, cítíte, jak vás hladí a zároveň se vrývá pod kůži. Najdeme v ní všechno, co nás životem provází, co nás trápí i těší. Je zde láska, sny, pábení, víno, dětství i stárnutí, samota i stesk, radost i květy léta. Svět Skácelův je jako lék, který bereme na svou nemocnou duši?“, píše ve svém textu na webu Čítárny autor jménem Mik Herman. 

Jan Skácel bezesporu patří k výrazným osobnostem české moderní poezie, vnitřně spřízněn s Františkem Halasem a Josefem Kainarem i Oldřichem Mikuláškem. Debutoval roku 1938 ve Studentském časopise. Po válce se věnoval jak poezii, tak publicistice a psal též pro rozhlas, kde v brněnské literárně-dramatické redakci i v 50. letech působil. V 60. letech byl šéfredaktorem časopisu Host do domu. Tady psal malé recenze na aktuální témata současného života. Od 70. let, po zániku Hosta, se věnoval pouze literatuře. Za normalizace byl oficiálními kruhy umlčován. Knižně publikoval zřídka, nejprve v cizině, doma až v osmdesátých letech.

V roce 1967 odpovídal Jan Skácel (tehdy 45letý) Josefu Langmilerovi na 33 otázek v zastoupení Marcela Prousta. Tento archivní snímek, doprovozený malými recenzemi v podání Rudolfa Pellara, uvádíme u příležitosti 100. výročí narození Jana Skácela.