15. května 2013
Angelite Bulgarian Voices: Angelina
Zpěv bulharských ženských sborů představuje v kontextu světových kultur unikátní žánr: jemné disonance nejenže vytvářejí tajemné napětí, ale dokážou posunout barvu lidského hlasu do polohy, která připomíná spíš nějaký dosud neznámý hudební nástroj.
V době Železné opony zůstaly bulharské sbory světovému publiku utajené až do roku 1975, kdy je v Západní Evropě vydal švýcarský muzikolog Marcel Cellier na albu s příznačným názvem Le Mystère des Voix Bulgares, tedy Tajemství bulharských hlasů. Cellier převzal nahrávky Bulharského státního rozhlasového a televizního sboru, který vznikl pod vedením skladatele Filipa Kuteva.
Kuriózní je, že Kutev vytvořil sbor na politickou objednávku v době stalinismu, folklor v tehdejších komunistických zemích totiž sloužil jako účinný nástroj propagandy. Kutev byl ale tvůrčí umělec s velkým talentem a jeho ansámbl zůstal v kontextu státem podporovaného folklorního hnutí východoevropských totalitních režimů vzácnou výjimkou. Po pádu železné opony, kdy se otevřely hranice a umělci z Východu mohli cestovat na Západ, se stal z bulharských sborů atraktivní vývozní artikl. Na odkaz Kutevova státního sboru navazuje 20členný ansámbl Angelite, který letos vydal album Angelina.
Album Angelina bulharského ženského sboru Angelite obsahuje jak lidové melodie, tak kompozice předních bulharských hudebníků. Bulharskou tradiční hudbu charakterizují komplikované liché rytmy, velmi časté je například dělení taktu na sedm či jedenáct osmin.
Výběr z obsahu CD:
Gaidine Sviriat (Bagpipes Playing)Imala Baba (Once Upon A Time)Tapan Bie (Beating The Drum)Vrabche (Sparrow)Erke, Mori, Erke (Erke, Dear, Erke)AngelinaTa Nyata (Youth)
Autor (vše, pokud není uvedeno jinak): Georgi Petkov
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.