Sergej Loznica: Groteska je nejpřesnější popis dneška
Analytik postsovětského světa Sergej Loznica v Cannes uvedl světovou premiéru svého nového filmu Krotká, natočeného volně podle Dostojevského povídky.
V Karlových Varech uvedl Loznica dokument Austerlitz o turistech v koncentračním táboře a na Letní filmové škole celou svoji retrospektivu.
Sergej Loznica se narodil v roce 1964 v sovětském Bělorusku, později žil na Ukrajině a dnes už dlouhá léta sídlí v Německu. Jeho tvorba se ale stále soustředí na postsovětský prostor. Loznica studoval matematiku a pracoval jako kybernetik, po pádu Sovětského svazu studiem na filmové škole v Moskvě začal svoji filmařskou dráhu, která dnes čítá 18 dokumentů a 3 hrané snímky. Jeho filmy se pravidelně promítají na českých festivalech, za dva z nich dostal Loznica cenu na festivalech v Karlových Varech a v Jihlavě.
Novinka Krotká je hraný film, který vypráví příběh bezejmenné ženy kdesi v Rusku. Její muž je ve vězení a ženě se jednoho dne vrátí balíček, který mu poslala, jako nedoručitelný. Krotká se vydává zjistit, co se s jejím mužem stalo. Film je inspirovaný postavou (ne dějem) Dostojevského povídky Něžná, která v češtině vyšla také jako Plachá. (Samotná povídka se mimochodem dočkala československé adaptace na konci 60. let s Magdou Vášáryovou v hlavní roli. Film Stanislava Barabáše se také jmenuje Krotká.) Film Sergeje Loznici Krotká měl českou premiéru na Letní filmové škole v Uherském Hradišti a bude zanedlouho k vidění i na přehlídce Be2Can.
Dokumentární novinka Sergeje Loznici Austerlitz sleduje pro změnu bez dalšího komentáře v dlouhých černobílých záběrech návštěvníky koncentračního tábora Sachsenhausen a jejich chování. Provokuje tak v rámci radikální formy, která přiměla spoustu diváků k odchodu z kinosálu, k zamyšlení nad tématy spojenými s turismem na místech paměti tohoto druhu. Rozhovor vznikl na 43. karlovarském filmovém festivalu.
Část rozhovoru z pořadu Slovo o filmu si můžete i přečíst:
Váš nový film Krotká je vlastně road movie, nevyužíváte tento žánr poprvé. Chcete s jeho pomocí celistvě portrétovat filmem Rusko, nebo co vás na něm láká?
Žánr si vybírám tak, aby mi pomohl vyjádřit to, co mám filmem na mysli. Tentokrát jsem potřeboval najít žánr, který mi umožní uvést na plátno různé situace a typy postav, charakteristické pro prostor, ve kterém se nachází. A zároveň jsem chtěl vyprávět příběh jedné postavy, trochu jako je Virgilius u Danta, který nás provádí tím prostorem...
Můžete mi něco říct k humoru vašeho filmu a k jeho povaze? Vlastně mě překvapil, protože vaše filmy jsou jinak vždycky dost vážné...
Hned druhá otázka, kterou jsem si při přípravě filmu položil, byla, jakým způsobem a jakými prostředky takový příběh vyprávět. A rozhodl jsem se pro asi nepřesnější popis dnešní situace, pro grotesku. A humor je samozřejmě zásadní součást grotesky. Povaha grotesky jako stylu a žánru je daná tím, že lidé, věci a fenomény se v ní nacházejí na jiných místech a na jiných pozicích, než normálně. Například v politice jsou dnes lidi, kteří se dají popsat jako groteskní. Takové postavy jsou dobré, když je potřeba trochu zamlžit výhled na konkrétní události. Jedna z vlastností dnešní politiky totiž je, že předstírá naprostou otevřenost, ale zároveň se jí nedá rozumět. Výsledkem je chaos, kterému nerozumíme.
Hlavní ženská postava je velmi pasivní. Proč?
To jsem si nezvolil já. To dlouhé dějiny ruské kultury zrodily postavu tohoto druhu. Je to archetypální postava. Poslušná, tichá žena je archetyp ruské kultury a já se samozřejmě odkazuji na Dostojevského, který ji přivedl k životu. Nevím to úplně jistě, ale hádám, že pro Dostojevského, pro kterého šlo o jednu z jeho pozdních prací, byla Krotká také alegorií Ruska.
Dostojevský byl prorok. V mnoha jeho textech nacházíme proroctví, týkající se budoucnosti země. Je docela dobře možné, že v povídce Krotká Dostojevský popsal typ vztahu, který nakonec přivedl zemi na pokraj sebevraždy. V alegorickém smyslu slova.
Film je zřetelně o povaze vztahu jedince a státu. Napadlo mě, že by někdo o filmu mohl uvažovat taky tak, že ve vězení není manžel Krotké, ale naopak všichni ostatní. Všichni kolem, v celém Rusku.
Kdybychom o filmu přemýšleli jenom jako o kritice současného stavu, tak bychom ho strašně zjednodušili. Snažím se popsat jistou mentalitu a prostor, ve kterém ta mentalita existuje. Kritika je z definice něco, co je vedeno z nějaké jiné pozice. Kritik musí stát mimo a dívat se na ten kritizovaný objekt. Nic takového film samotný nenabízí, ten má jenom jedno hledisko, vystavěné uvnitř toho, co se ve filmu děje. Samozřejmě my, diváci, se na film díváme a přemýšlíme o něm kriticky, ale to je něco, co není obsažené ve filmu samotném. Tak nějak bych to řekl.
Film se natáčel v Lotyšsku. V Rusku to nešlo?
Jde o koprodukci pěti evropských zemí. Z praktických důvodů bylo o dost jednodušší natáčet v Lotyšsku. Například bychom museli zařizovat víza pro všechny neruské členy štábu. Skoro všichni členové štábu a všechna technika byla evropská. Clo, hraniční kontroly, to všechno by nám práci ztížilo a prodloužilo. Z provozních důvodů bylo o dost jednodušší natáčet uvnitř Evropské unie. A tak jsem si vybral zemi, která je v EU, ale žije v ní spousta Rusů. A tak jsem dovezl ruské herce do Lotyšska a všechna technika, infrastruktura a produkce je evropská.
Ale abych odpověděl na vaši otázku i jinak, kdybych žádal o podporu na tento film v Rusku, u ruského ministerstva kultury, nikdy bych ji nedostal. V Rusku vládne totální cenzura a potírá se cokoli, co by jenom vzdáleně připomínal kritiku toho, co se v zemi děje.
Takže se film v Rusku nebude promítat?
Já velice velice doufám, že film se v Rusku promítat bude. Respektive, jsem si tím jistý. Cenzura dnes nefunguje direktivním zakazovacím způsobem. Je to komplikovanější. Státní systém, který se snaží bránit zemi od jakýchkoli vnějších kritických informací, je jiný. Kdybych byl například zodpovědný v Rusku za propagandu a PR, okamžitě bych Krotkou prohlásil za ruský film a dodal bych: vidíte, že máme prostor pro alternativní vyjádření, pro filmy s jiným názorem. A pak bych zorganizoval velmi limitovanou distribuci toho filmu, sem tam bych ho promítl v různých městech a pak bych řekl ok, film byl v kinech, hotovo.
Nevím, kdo to řekl, ale je pravda, že když někoho nemůžeš porazit, převezmi jeho velení...
Stalo se to třeba s filmem Leviathan.
Ano, s Leviathanem i s dalšími. Pár projekcí, pár festivalů, pár článků a konec.
(...)
Jak dlouho vám trvalo film s mnoha referencemi (Dostojevský, Kafka, Saltykov-Ščedrin, Gogol, Freud...) připravit?
Hlavní část scénáře jsem napsal v roce 2015. A když už jsme připravovali natáčení, dopsal jsem ještě tu poslední scénu. A některé dialogy jsem psal společně s herci. Improvizované to nebylo, všechny dialogy jsme měli napsané, ale vznikaly až společně po diskusi s herci. Dialogy té ženy z lidskoprávní organizace a vedoucího věznice vznikly ve spolupráci s herci. Dialog s vedoucím věznice je ostatně také reminiscencí na dialogy z klasické ruské literatury ze Saltykova-Ščedrina. Jeho Galavljov má tohle sofistikované a zároveň pokryteckého myšlení. Má pravdu a zároveň se plete.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
