Zuzana Lapčíková: Muzika mě stále dokáže vytrhnout z reality

Zuzana Lapčíková
Zuzana Lapčíková

Hostem Vizitky byla cimbalistka, skladatelka, pedagožka, muzikoložka, etnoložka, autorka či spoluautorka více než čtyřiceti alb a jedna z prvních žen - insturmentalistek v cimbálové muzice u nás Zuzana Lapčíková.

Jako malá si nejraději hrála se zvířaty, pak ale její kmotr zjistil, že má ráda také hudbu. ‚‚Podsouval mi nástroje, flétnu nebo kytaru. Pamatuji si, že muzika pro mě byla hodně silná, dokázala mě vytrhnout z reality a dostat do vlastního světa. To mi už zůstalo,“ řekla Zuzana Lapčíková ve Vizitce. V lidové škole umění začínala s klavírem, ve dvanácti ale díky učitelce Jindřišce Šáchové přešla k cimbálu, který později vystudovala na brněnské konzervatoři. Dnes patří tato rodačka z někdejšího Gottwaldova mezi nejvýraznější tuzemské hráčky.

Lákalo mě neuzavírat si hudební prostor

Se stejnou láskou jako hře na cimbál se věnuje spolupráci s jazzovými hudebníky, klavíristou Emilem Viklickým nebo kontrabasistou Josefem Fečem, jenž je kapelníkem jejího kvintetu. ‚‚Vždycky mě lákalo neuzavírat si hudební prostor. Nechat ho co nejvíce široký,“ dodala. Zkušenosti má Zuzana Lapčíková i s přenesením cimbálové hudby do jiných kultur. V Mexiku odehrála spolu s kytaristou Vladislavem Bláhou koncert, pro který přepsala kytarový part právě pro cimbál. V Japonsku, v tradiční císařské hudební škole s tisíciletou tradicí, zažila dokonalou souhru tří hráčů.

Zuzana Lapčíková

‚‚Tři hráči této školy hráli v naprostém unisonu rubatovou píseň. Museli to zkoušet, jak se říká, do bězvědomí,“ vzpomínala hudebnice na skladbu napsanou v nepravidelném tempu. ‚‚Zajímalo mě tehdy, co by se stalo, kdyby se do té dlouhé tradice narodilo dítě, které nemá takový hudební dar. Odpověděli mi, že prý by adoptovali někoho talentovaného.“

Jitka Šuranská: Chtěla jsem s tím praštit mockrát

Jitka Šuranská

„Rodiče mi řekli, že se nic ukončovat nebude, protože když se něco začne, tak se to taky dokončí. Jsem jim za to vděčná.“

O hru na cimbál dnes podle Zuzany Lapčíkové zájem stále přetrvává, logicky ovšem hlavně na Moravě. ‚‚Morava je cimbálovou hrou docela dobře pokryta. Když jsem začínala v Uherském Hradišti s kapelou, bylo tam jen sedm cimbálových muzik. Teď jich jen v Hradišti funguje více než třicet. Spousta dětí chce hrát na cimbál a používat ho v jiných souvislostech,“ uzavírá.