Ztraceno v překladu

25. březen 2004

Na první pohled nenápadný snímek dcery Francise Forda Coppoly prošuměl kolem Americké filmové akademie a Oscarů jako voda, když proti němu stál Pán prstenů a mocná lobby kolem režisérů první třídy. Sofia Coppolová ke zvýraznění Ztraceno v překladu naštěstí nepotřebuje Oscara v ruce.

Ztraceno v překladu působí jako protežovaný filmový pokus dcery slavného režiséra Coppoly, který sám film produkoval a držel nad Sofií Coppolovou ochrannou ruku. Coppolová do tatíkovské náruče ale vůbec nepatří, samostatně si prošlapala neobvyklou cestičku s romantickou komedií, jež na jedné straně vystavuje na odiv vtip, komično a příjemné pocity, na druhé pak sarkasmus, defétismus, deprese a životní prohru. Namísto očekávaného vášnivého sexu nastupuje mnohem hlubší intelektuální rovina a vzpouru proti společnosti ve jménu lásky a podobných pochybných hodnot nahrazuje racionální povzdech, že jinak to chodí jen ve filmech. Coppolová přidala ke kariéře všech zúčastněných masivní zlatou tečku, a tak se není co divit hodnocení filmu jako jednoho z nejlepších všech dob. I jindy střízlivý filmový kat, kritik Roger Ebert, se neudržel a Ztraceno v překladu vychválil do nebe. Jednoduchá zápletka je totiž namísto rozšiřování do dalšího příběhu propracována do emocionální hloubky, která svou pravdivostí osloví mnohem víc než romantické ptákoviny posledních let.

Jágr dal zas gól, hurá!

Týden v Tokiu znamená pro hollywoodského herce Boba (Bill Murray) natáčení reklamy na whisky a pro Charlotte (Scarlett Johanssonová) nudu pramenící ze sociální neukotvenosti. Padesátník Bob a dvacetiletá Charlotte zápasí s omrzením ze životního stylu: pro Bobovu manželku ve Státech je herec něčím jako kusem nábytku a Charlottina manžela (Giovanni Ribisi) jeho životní družka zajímá méně než práce. Náhodná setkání ve výtahu a v baru nakonec z hrdinů udělají jakousi enklávu amerického stylu života v exotickém Japonsku, kde nic není jednoduché, a tím méně pochopitelné. Coppolová neobhajuje Američany a jejich kulturu, namísto toho ukazuje pocit dobře známý cestovatelům a vyjádřený příslovím "Vrána k vráně sedá". Daleko od domova a povinností se člověk změní, odpadnou z něj starosti všedního života a zbudou jen myšlenky na smysl vlastní existence. Bob a Charlotte spolu leží v posteli, a místo aby se divoce milovali, souloží verbálně, čistým povídáním o svých niterných pocitech. A i ve chvíli, kdy se Bob vyspí s barovou zpěvačkou, neprožívá režisérka pohoršlivé nebo radostné pocity - tak to chodí.

Žena jako vůdčí osobnost

Ztraceno v překladu je filmem o lidech, ne o lásce. Vypráví osudy tak, jak by je mohl vyprávět sám život - nepřehání, neztrapňuje, nešokuje. Komické situace, a že jich je oproti výše uvedenému víc než dost, vycházejí z nedorozumění s japonským stylem a výsledkem je jemný sarkastický nádech. Prostředí hraje stejně důležitou roli jako herci samotní, Coppolová úspěšně přenáší hypertechnické nebo vysoce estetické Japonsko přímo do nitra diváků. Fascinace funguje jako průvodce do hloubky duší protagonistů. Nádherná panoramata "pohádkového" nočního města se všemi neony a časté využívání odrazů jakoby viditelně dokumentovalo reflektování Boba v Charlotte a obráceně. Omezený rozpočet čtyř milionů dolarů (neuvěřitelné!) se promítl částečně do délky snímku a otevřenosti situačních scén. Můžeme chválit Coppolovou, že domýšlení nechává na nás, ovšem už jsme zvyklí na hollywoodské filmy, kde se všechno vysvětluje od A do Z tak důkladně, až některým divákům může Ztraceno v překladu přijít jako rozdrobený film. Když se v klidu necháme unášet vyprávěním, tak ale nakonec zjistíme, že pod drobnoskopem filmařské originality jde o jeden z nejlepších filmů minulého roku, ne-li úplně nejlepší.

Hotelová izolace je lepší než pestrobarevné město

Po posledním titulku - a nebojte se po něm zatleskat - přijde každému šokující rozhodnutí Americké filmové akademie neudělit Oscara za nejlepší herecký výkon Billu Murrayovi, který předvedl - a to bez diskusí - zatím svoji nejlepší roli. Jeho Bob je vláčen událostmi, ze kterých se nemůže vyvléknout, a přitom pod zdrceným člověkem uvnitř cítí mladickou energii. Charlotte mu ukazuje, že kdyby se před pětadvaceti lety rozhodl jinak, nemusel by život strávit pod bičem nelítostného šoubyznysu. Scarlett Johanssonová (Charlotte), ačkoliv nesmělá žena, má co nabídnout jako dobrá přítelkyně, která v sobě má archetypální klid a mír. Roli provedla perfektně, ačkoliv chemie - měla-li vůbec nějaká být - s Billem Murrayem není tak silná, jak by si fanoušci romantických komedií představovali.

Bože! Samí plyšoví pokémoni!

Ztraceno v překladu skvěle dokazuje, jak talentovaná ženská režisérka dokáže tvrdě přetrumfnout všechny řemeslné režiséry. Jak ji jen mohl minout Oscar? Abychom nebyli k Americké filmové akademii krutí, přiznejme si, že dostala alespoň sošku za scénář a nominaci za režii. A co je jeden perfektní film proti kýčovité trilogii Petera Jacksona...?

Související odkazy: oficiální stránka

Ztraceno v překladu (Lost in Translation, USA 2003) Hrají: Scarlett Johanssonová (Charlotte), Bill Murray (Bob Harris), Giovanni Ribisi (John); Scénář: Sofia Coppolová; Hudba: různí umělci; Režie: Sofia Coppolová; 102 minut, titulky

autor: Pavel Dobrovský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.