Zrádce nebo hrdina? Názor Poláků na Ryszarda Kuklińského není jednotný.
Jméno plukovníka polské lidové armády a jednoho z nejvýznamnějších špionů studené války Ryszarda Kuklińského rozděluje polskou společnost. Nahlédnout do jeho života se snaží nový film i kniha, které se nedávno objevily v Polsku a které viděla Dagmar Langová.
Letos je to přesně deset let, co zemřel plukovník Ryszard Kukliński. Muž, který na jedné straně připravoval invazi vojsk Varšavského paktu do bývalého Československa a na straně druhé o několik let později začal spolupracovat se CIA. Americké zpravodajské službě údajně předal až 35 tisíc stran přísně tajných materiálů. V roce 1981 uprchl s rodinou do Spojených států a do rodného Polska se vrátil až poté, co byl koncem 90. let rehabilitován. Podle některých je zrádce, který porušil vojenskou přísahu. Podle jiných hrdina, který se postavil Sovětům.
Diskuzi o jeho osobě v těchto dnech vyvolal akční thriller Jack Strong. Kritici i diváci na filmových webech se shodují, že režisér Władysław Pasikowki odvedl skvělou práci. Film o lásce k vlasti, obětech a zradě se mu podařilo natočit poutavě. Tak, že osloví i mladé diváky, pro které je Kukliński jen osobností ze stránek dějepisu. Režisérovi se podařilo popsat Kuklińského příběh a přitom se nevyhýbat ani kontroverzním otázkám. Władysław Pasikowki tak po úspěšných filmech jako Kroll, Psy, anebo loňském Pokłosie dokázal, že je skutečným mistrem svého řemesla. Podle týdeníku Polityka udrží diváka v napětí až do konce filmu i za situace, kdy z historie všichni vědí, jak to skončí.
Při promítání museli evakuovat kino
Władysław Pasikowki ve svém nejnovějším filmu představil Kuklińského jako hrdinu vlastence. I to je možná důvod, proč muselo být při promítání filmu jedno z varšavských kin evakuováno. Jak napsal list Gazeta Wyborza, v kině někdo rozptýlil toxický chlorpikrin. A údajně někdo podobnou akci plánoval i na dalším místě.
Naopak méně rozhořčení u kritiků Kuklińského zřejmě vyvolá nově vydaná kniha Můj přítel zrádce. Autorka Maria Nurowska v ní zaznamenala rozhovory s Kuklińskim z období 90. let. Mohla je ovšem zveřejnit až po jeho smrti. Nejde nicméně o čistou biografii, ale o román, jenž je podle polských médií více příběhem sukničkáře, než agenta. A to je podle týdeníku Polityka málo. Nastínil tak skutečnost, že dnešní Polsko by si konečně zasloužilo opravdovou Kuklińského biografii. Na odpověď, jak to bylo doopravdy, ale budou Poláci muset kvůli uzavřeným archivům ještě nějakou dobu čekat.
