Zpověď prezidenta Háchy ženskýma očima!

14. červen 2010
Mozaika
Eva Salzmannová|foto: Národní divadlo - Petr Koliha

Historický monolog - zpověď prezidenta Emila Háchy - je poslední premiérou sezóny v činohře Národního divadla v Praze. Na komorní scéně paláce Kolowrat se uskuteční 15. června. Text Milady Součkové nastudoval režisér Jan Antonín Pitínský s Evou Salzmannovou v roli Háchy a s hostujícím Karlem Steigerwaldem v roli Tomáše Garrigua Masaryka.

Podle dramaturgyně Lenky Kolihové Havlíkové je osud prezidenta druhé Česko-slovenské republiky tragédií člověka, nacházejícího se v neřešitelné dramatické situaci. "Dějiny ho obsadily do role zrádce a tento punc na něm setrvává dodnes. Hra Milady Součkové zkoumá vztah ideálu a reálné situace, jak je představují přítomné postavy mlčícího prezidenta Masaryka a hovořícího prezidenta Háchy." Autorka podle dramaturgyně historii nehodnotí, téma nazírá z vlastní perspektivy, vlastních válečných zkušeností, vlastní současné situace roku 1954, kdy hru napsala.

02074661.jpeg
Karel Steigerwald|foto: Národní divadlo - Petr Koliha

Neobvyklou hereckou příležitost ve hře dostala Eva Salzmannová, která byla hostem v Mozaice Českého rozhlasu 3 – Vltava. Jak se v dramatu projevuje mužský a ženský princip? Jak se hraje v náročné masce? V čem text provokuje české prostředí?

Play / pause
0:00
/
0:00
volume
autor: Antonín Pfeifer
Spustit audio

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

Nejposlouchanější

John Wyndham: Den trifidů | foto: Profimedia
Přehrát

John Wyndham: Den trifidů. Co se stane, když většina lidí přijde o zrak? Čte Norbert Lichý

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě
Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.