Život filosofa, básníka, poutníka, papeže

Zřejmě budou vydávány nejrůznější záznamy, vzpomínky na autentická setkání, snad i sebrané či vybrané spisy. Pokud má někdo zájem seznámit se s osobním pohledem na člověka Karola Wojtylu (1920-2005), je vhodné vzít do ruky knihu německého autora, římského dopisovatele, doktora teologických a filosofických věd, který doprovázel papeže na jeho cestách po celém světě, Heinze Joachima Fischera (nar. 1944). Zveřejňuje své postřehy, komentáře a reportáže z dvaceti let (od počátku pontifikátu do r. 1998), v nichž měl možnost s papežem spolupracovat. Uvádí zde též části papežových promluv, oficiálních i osobních úvah. Kniha H. J. Fischera začíná překvapující volbou, když se 16. října 1978 stal Janem Pavlem II. tehdejší krakovský kardinál Karol Wojtyla. Autor zachycuje reakce Italů, kteří se museli smířit s okolností, že po více než 450 letech usedne na vrcholný post katolické církve někdo jiný než Ital. V reportáži je zachyceno očekávání, překvapení, zřejmě i zklamání. Další líčení však nenucenou formou dokazuje, jak si tento otevřený a upřímný člověk získal srdce nejen italských věřících, ale v tomto případě snad lze bez problémů říci, že si získal srdce a uznání lidí celého světa. Dokonce i jeho odpůrci museli uznat charismatickou sílu jeho osobnosti, jasnou a pronikavou schopnost argumentace, diplomatickou citlivost, posilovanou bytostným přesvědčením v případě, kdy šlo o obhajobu zastávaných pravd. Vliv, který díky své silné vůli byl schopen uplatnit i v zemích, v nichž byli věřící pronásledováni, kde vládl totalitní režim, je nepřehlédnutelný. Zásluha Jana Pavla II. na pádu socialismu v tzv. východním bloku, do kterého patřil i český stát, je ostatně evidentní a nezpochybnitelná.

H. J. Fischer představuje pracovní a cestovní deník Jana Pavla II., eviduje jeho jednotlivé zahraniční mise (do r. 1998 jich bylo 80, celkem 104). Ve druhé části knihy uvádí autor své "kritické zhodnocení". Zachycuje momentální reakce i dlouhodobé důsledky, komentuje konkrétní situace, které zasazuje do širšího kontextu. Vyzdvihuje papežův zájem o nápravu dávných zranění i o plodný vztah k ostatním denominacím.

Úspěchy či neúspěchy pontifikátu Jana Pavla II. budou zřejmě dlouho diskutovány. Dopad jeho rozhodnutí i spisů bude kriticky reflektován a hodnocen nastalým časem. Najdou se, samozřejmě, vyjádření naprosto objektivní, stejně jako ta nekriticky obdivná i fanaticky odsuzující. Lidsky však lze snadno uznat, že šlo o člověka mnohostranně nadaného, citlivého vůči utrpení, prozíravého, obdivuhodně prorockého: "Pokud lidé dobré vůle nespojí své síly a nezúží tak prostor pro nenávist, tak svět spěje ke katastrofě."

Český čtenář má v překladu k dispozici, mimo jiné, vrcholné teologické a filosofické dílo Jana Pavla II., jímž je jedna z jeho čtrnácti encyklik, Fides et Ratio (česky, Zvon, 1999), ale též jeho vrcholné dílo básnické, sbírku Římský triptych (česky, KNA, 2003). Předposlední papežova kniha, napsaná roku 2003 a ve Vatikánu vydaná 2004, vyšla ve stejném roce i česky: Vstaňte, pojďme! (KNA). Ani na tu poslední (Paměť a identita), vydanou 23. února 2005, snad nebudeme dlouho čekat.

Heinz Joachim Fischer: Život papeže Jana Pavla II. Historie jednoho Pontifikátu, Fontána, Praha 2004, překlad: Martin Burkhard, 228 s.