Bianca Bellová: Ptačí klec. Dystopie o světě mužů a žen určených k převýchově

Před pár lety rozvířila literární vody svou knihou Jezero. Novela o putování chlapce Namiho za svou ztracenou matkou posbírala řadu českých i světových ocenění a dočkala se už slušného množství překladů do nejrůznějších jazyků. Teď Bianca Bellová víří znovu. Tentokrát vody společenské. Přímo pro Český rozhlas Vltava se pustila do tématu vykloubeného chápání feminismu a dnešní často hystericky pojímané pozice žen a mužů. V dystopické povídce Ptačí klec představuje svět, v němž jsou ženy postavené před soud, pokud přispívají k takzvané toxické maskulinitě. Hrozí jim pak převýchovný tábor:

Bela si nemohla stěžovat, pobyt v táboře se nijak nepodobal gulagu, jak ho znala z knih. Bydlely v chatičkách bývalého dětského letního tábora, na který už dávno žádné děti nejezdily. Ráno byl nástup a hygiena, pak pracovní činnosti a večer ve společenské místnosti povinná účast na promítání vybraných filmů, které splňovaly všechna genderová i etnická kritéria. Asi po deseti dnech se tytéž filmy pouštěly znovu, protože jich víc nebylo. Bela většinou s Rózou v zadních řadách potmě hrála karty. Jinak se ovšem zdálo, že jsou ve věcech převýchovy Sestry poněkud bezradné. Jakmile měly škodlivé elementy pod zámkem, nevěděly, co si s nimi počít. V táboře bylo několik strážných vybavených tazerem, ale jen jedné z nich se říkalo Bachařka, protože se tak chovala a vypadala.

Hlavní hrdinka Bela je v táboře obklopena několika dalšími ženami a spoustou ptáčků v kleci. Právě ti jsou totiž hlavním symbolem, jímž jsou značkovány ženy určené k převýchově. Bianca Bellová tu umně pracuje i s odkazem k jedné z nejvýraznějších dystopií poslední doby, s Příběhem služebnice Margaret Atwoodové proslaveným především seriálovým zpracováním. A tak se i tady objevují ony ikonické bílé čepce.

Bianca Bellová má o palčivém tématu postavení žen a jejich vztahu k mužskému světu jasný názor. To, že s ním někteří nesouhlasí a některé přímo dráždí, je rozhodně dobře. Jedině tak lze totiž diskutovat, hádat se a třeba si i ujasňovat vlastní stanovisko. Anebo je také možné jen naslouchat hlasu herečky Terezy Hofové a užít si současnou českou literaturu. Jen tak, bez názoru…